O smrti, nesmrtelnosti a věčnosti

Rabín Schmuley: Ok, ale ty chceš dlouhý a zdravý život. Nechceš zmizet jako, Bůh odpusť, tak jako zmizely ty hvězdy, tak jako Marilyn Monroe. Ty nechceš zemřít mladý?

Michael Jackson: Hm, to je zajímavá otázka, opravdu chceš moji odpověď?

Rabín Schmuley: Ano.

Michael Jackson: Ok, řeknu ti upřímnou odpověd. Dobře hmm... Můj největší sen byl... spojil jsem své sny s muzikou a vším tím a miluju hudbu a zábavu... je to dětská iniciativa, je to to, co děláme, ale protože mi nezáleži na ničem jiném, nezajímá mě kariéra, opravdu Shumley.. Co mě drží jsou děti, jinak bych, opravdu bych... Už jsem ti to jednou říkal a přísahám Bohu, že to myslím vážně. Kdyby nebyly děti, vhodil bych ručník do ringu. A to je moje upřímná odpověd... Kdyby to nebylo pro děti, radši bych vybral smrt. Myslím to z celého srdce.

Rabín Schmuley: Vybral smrt jako Marilyn Monroe?

Michael Jackson: Nějakým způsobem. Našel bych cestu jak opustit tuto planetu, protože by mě život nezajímal. Žiju pro děti a miminka.

Rabín Schmuley: Vidíš je opravdu jako část, záblesk Boha na planetě Zemi?

Michael Jackson: Přísahám, že jsou.

Rabín Schmuley: Takže pro tebe je to ta nejvíce duchovní věc na světě?

Michael Jackson: Neexistuje pro mě nic čistšího a duchovnějšího než děti a nemůžu bez nich žít. Kdyby jsi mi teď řekl, že už nikdy neuvidím žádné dítě, tak se zabiju. Přísahám, že bych neměl pro co žít. Tak to je. Upřimně.

Rabín Schmuley: Takže chceš mít dlouhý život?

Michael Jackson: Nech mě vzít zpět slovo přísahám, protože já Bohu nepřísahám. Beru to zpět. Zeptej se znovu.

Rabín Schmuley: Řekl jsi, že chceš zmizet. Myslíš si, že je důležité zmizet?

Michael Jackson: Nechci dlouhý... nelíbí se mi to, myslím, ze stárnutí je ta nejškaredější, nejškaredější věc.

Kdyz tělo slábne a dělaji se vrásky, myslím, že je to moc špatný. Je to něco, čemu nerozumím, Shmuley.

A nikdy se nechci podívat do zrcadla a vidět to. Nerozumím tomu. A lidí říkají, že stárnutí je krasné a tohle a tamto. Nesouhlasím, naprosto!

Rabín Schmuely: Takže chceš umřít dřív, než se to stane?

Michael Jackson: Ee.. Já nechci zestárnout, chtěl bych..

Rabín Schmuley: A co když zůstaneš uvnitř mladý?

Michael Jackson: Ano, to je pro mě důležité.

Rabín Schmuley: Můžes mít vrásky, ale chceš přece vidět Paris a Prince růst?

Michael Jackson: Ano, chci.

Rabín Schmuley: Nechceš vidět jejich děti?

Michael Jackson: Ja jen nechci vypadat staře a začínat zapomínat. Chci být pořád mladý a mít energii běhat a hrát na schovávanou, to je moje oblíbená hra. Když jsem byl naposledy u tebe, tak se mi hrozně chtělo zahrát si na schovku, protože ty máš velký hezký dům, který je pro to jako stvořený. Nenávidím dívat se, jak lidé stárnou.

Rabín Schmuley: Neviděl jsi lidi, co zestárli, ale udrželi si mladistvost, chovali se, jako by byli stále mladí?

Michael Jackson: Yeah, když maji mladistvé srdce, miluju to. Kdyz začínají zapomínat a vrásčet, jejich těla selhávají, bolí mě to..

Rabín Schmuley: Komu se to stalo z lidí, které jsi miloval? Mámě? Otci? Nějakým bavičům, které znáš?

Michael Jackson: Ano, lidem, ktere jsem moc miloval a zemřeli a já nechápu proč. Zbožňoval jsem toho člověka, zbožnoval.

A on byl můj přítel, Fred Astaire, a já tomu nerozím. Od malička bydlel Fred blízko našeho doma a povídaval si se mnou, když jsem byl malý. A vidět ho tancovat ve filmech, byl jsem užaslý. Neznal jsem nikoho, kdo by se tak krásně pohyboval, víš? A, umm, a když ho vidím... dostávám se k pointě... Jednoho dne mi řekl: "Víš Michaele, kdybych teď měl udělat jednu otočku, spadl bych přímo na obličej, moje rovnováha je úplně pryč."

A když mi otevřel dveře, když jsem přišel k němu domů, tohle je jak chodil, přesně takhle Shmuley. Malé úzké krůčky, a to mi zlomilo srdce. Bolí mě to a den, kdy zemřel, to mě zabilo, zničilo mě to..

Rabín Schmuley: Ale to, co se stalo princezně Dianě, byla velká tragédie.

Michael Jackson: To byla velká tragédie, zabilo mě to. Myslím, že to zabilo každého.

Rabín Schmuley: Takže je dobré zemřít mladý, protože se z tebe stane mýtus. Ale život je cenný, ne?

Michael Jackson: Život je velmi krásný a cenný.

Rabín Schmuley: Takže myslíš, že jednoho dne budeš jen mýtus?

Michael Jackson: Podívej, proč nemůžeme být jako stromy? Na podzim jim opadá listí a na jaře se vrátí stejně krásné. Je to jejich smysl nesmrtelnosti a Bible říká, že člověk měl být nesmrtelný. Ale přes svatost a všechno tohle, umíráme.

Rabín Schmuley: Ale možná se dostaneš na jiné místo, na vyšší místo, a tvá duše se může bez podminek přiblížit k lidem. Přemýšlej o tom. Bůh je teď tady Michaele. Oba v to věříme, i když ho nemůžeme vidět nebo na něj sáhnout. Jsou duše našich milovaných velmi rozdílné?

Michael Jackson: Rád bych se vrátil zpět jako dítě, které nikdy nevyroste, jako Petr Pan. Kéž bych mohl věřit, že je to pravda. Doufám, že je to pravda, rád bych tomu věřil, Shumley.

Rabín Schmuley: Reinkarnace?

Michael Jackson: Ano, i když naše náboženstvi mluví proti tomu, říká, že reinkarnace není... když zemřeš, duše zemře a je to jako tento coach, mrtvý, víš? Ale je tu slib vzkříšení a všechno tohle.

Rabín Schmuley: Ale židé věří v návrat.

Michael Jackson: Rád bych tomu věřil, a líbí se mi, co dělají Egypťané a Afričané, jak pohřbívají... Rád bych viděl, všichni bysme rádi viděli, jak to vypadá na druhé straně, že?

Rabín Schmuley: Přejeme si vědet, jak to vypadá po životě, jaké je nebe.

Michael Jackson: Ano, protože existuje mnoho konceptů.

Rabín Schmuley: Myslíš, že si v nebi hrají děti?

Michael Jackson: O Bože, modlím se, aby to tak bylo.

Rabín Schmuley: Hrají si tam i dospělí?

Michael Jackson: Myslel bych si to a myslel bych, že jsou jako děti. Jako Adam a Eva. Je to prostě šťastná zahrada, mírumilovné místo. Modlím se, aby to tak bylo.

Rabín Schmuley: Bojíš se smrti?

Michael Jackson: Ano.

Rabín Schmuley: To my všichni.

Michael Jackson: Vždycky jsem říkal, že chci být pohřben přesně tam, kde jsou děti. Chci je vedle mě. Cítil bych se bezpečněji. Potřebuji, aby mě jejich duše ochraňovala. Vždycky to vidím v mé mysli a vidím sebe a nerad to vidím. Vidím sebe a vidím děti ležet vedle mě, aby mě ochránily.

From "Schmuley Tapes"

"Je mi to líto. Byl to extrémně citlivý člověk.... a všechna ta nespravedlnost ho nakonec zabila. Nemyslím si, že jeho srdce a moudrost stačili na to, aby vyhráli bitvu se zlem, které ho v průběhu života pronásledovalo."

Karen Faye @wingheart Dec 20 2018

Americká herečka Anjelica Huston mluvila v červnu 2009 o tom, že naposledy viděla Michaela, jen pár týdnů předtím, než zemřel:

“Po Captain EO (1986) jsme se potkávali jen při vzácných příležitostech. Ale ironicky jsem ho náhodou viděla asi před měsícem ve studiu našeho dermatologa Arnieho Kleina. Objali jsme se, a potom jsme se zamkli v jednom z pokojů, pár hodin jsme si povídali. Mluvili jsme o tom, jak ho ponížil pocit, že byl obviněn ze sexuálního zneužívání, a že litoval, že ztratil Neverland, kde žil tolik let. Pamatuji si jeho slova: “Zničili mi můj sen. Měl jsem sen, možná dětinský a hloupý, o místě navrženém k oslavě neviny dětství, které jsem nikdy neměl, a oni mi ho vzali. Miluji děti, nikdy bych jim nemohl ublížit. Celý život jsem je miloval a snažil se pro ně dělat dobré věci. Obvinění z toho, že jsem ublížil dítěti, mi láme srdce. Je to nesnesitelná bolest. Toto jsou nespravedlivé a strašná obvinění... " Když mluvil, začal plakat. Držela jsem ho v náručí. Byl tak hubený a křehký." Anjelica Huston řekla: “Michaelovo srdce bylo zlomené. Proto zemřel.
Samozřejmě při pitvě najdou kdoví kolik věcí, drog a podobně. Ale pravdou je, že mu zlomili srdce." - Huston o tomto okamžiku napsala ve své autobiografii, popsala Michaela jako "oběť zlomeného srdce".

 

 

 

Nikdy nebudu smutný, když opustím tenhle svět, protože vím, že budu na lepším místě. Jediná věc, o kterou mi jde, je to, aby si lidé přestali myslet, že jsem udělal něco špatného. Miluju děti a ty nechutné lži mě málem zabili. Až zemřu, všechny peníze, které mám, půjdou mým dětem a ostatním dětem na světě."

Michael Jackson dle Franka Cascia

 

 

"Ta osoba, kterou jsem považoval (i když hrozí, že se mi budete smát) za velmi čistou, stále přežil - četl básně Rabíndranáta Thákura, když jsme spolu mluvili naposledy, před dvěma týdny."

Deepak Chopra hovořil s MJ asi 2 týdny před jeho smrtí, a on tehdy stále četl duchovní poezii  zdroj: https://www.beliefnet.com/columnists/intentchopra/2009/06/a-tribute-to-my-friend-michael.html

 

 

 

 

"Michael Jackson měl zkoumavou mysl a mnohokrát jsme mluvili o životě po smrti. Jednou jsme diskutovali o Albertu Einsteinovi a jeho teorii relativity, která říká, že energie nemůže být zničena. Vím, že věřil, že naše duše jsou nezničitelné. Naše energie nás přetrvá." 

Uri Geller, jasnovidec a kouzelník

 

 

Nasloucháš?

 

Kdo jsem já?
Kdo jsi ty?
Odkud přicházíme?
A kam směřujeme?
Co to všechno značí?
Otázka se na otázku tlačí

Nesmrtelnost je má hra
Z Blaha jsem přišel
V Blahu jsem udržován
Do Blaha se navrátím
Tohle bys teď měl znát
Pokud ne, je to ostuda
Nasloucháš?

Toto mé tělo je
Proudění energie
V řece času plynou éony
Věky přichází a odchází
Objevím se a mizím
Hraju na pikanou
Že nestačíš mrknout

Jsem částice
Jsem vlna
Vířící světelnou rychlostí
Jsem změna,
která přebírá velení
Jsem princ
Jsem kmán
Jsem čin sám
Je to fakt
Jsem hvězdokupa
Jsem v prostoru prázdnota
Jsem mléčná dráha
Jsem horečka

Jsem myslitel, myšlení, myšlenka
Jsem hledající, hledání, hledané
Jsem kapka rosy, sluneční svit, bouře
Jsem úkaz, pole, forma
Jsem poušť, oceán, obloha
Já jsem pravé já
V tobě i v mně

Čisté nespoutané vědomí
Pravda, existence, Blaho jsem já
V nepřeberných formách přicházím a mizím
Hraju na pikanou
Že nestačíš mrknout
Ale nesmrtelnost je má hra

Éony míjí
Hluboko uvnitř
Trvám
Stále stejný
Z Blaha přicházím
V Blahu jsem udržován

Přidej se k mému tanci
Prosím, připoj se hned
Jestli zapomeneš sám sebe
Už si nevzpomeneš
Jak se to hraje
Na loži oceánu Věčnosti

Přestaň s tou agonií přání
Jen si hrej
Nemysli, neváhej
Ohnout sám sebe
Jen tvoř... prostě tvoř

Nesmrtelnost je má hra
Z Blaha jsem přišel
V Blahu jsem udržován
Do Blaha se navrátím
Tohle bys teď měl znát
Pokud ne, je to ostuda
Nasloucháš?

 

Michael Jackson v knize Dancing the Dream/Tanec jako sen (vydáno v roce 1992)

 

Earth Song - poslední píseň, kterou kdy Michael Jackson zazpíval - zkouška na This Is It, 24.6.2009, několik hodin před svou smrtí:

 

 

 

"Když mi chcete být nablízku, poslouchejte hudbu. Je v ní uložena láska a ta nezemře!"

 

Michael Jackson

 

      <<<<ஜ۩۞۩ஜ>>>>

 

Oblečení, ve kterém bylo uloženo tělo Michaela Jacksona:

 

 

Veřejné rozloučení se konalo 7.7.2009 ve Staples Centre v Los Angeles.

 

 

Soukromý obřad pro rodinu a blízké přátele se konal 3. září 2009.

"Můj synovec a já a Paris a její bratři... jsme se všude snažili najít toto zvláštní srdce, a bylo to zlomené srdce."
"Když ho dostala, šla do márnice a pověsila jedno srdce svému otci na krk. Druhou polovinu si Paris nechala."

Jermaine Jackson

 

„Princ a Paris připevnili korunu svého otce na lilie. A když rubíny, smaragdy a safíry zachytily měsíční světlo, které tančilo po noční obloze, viděli jsme ne pohřeb, ale korunovaci."

Michael Bush ve své knize "Král Stylu…Oblékání Michaela Jacksona"
 



Lisa Marie Presley se zúčastnila tohoto pohřbu s téměř 200 jeho nejbližšími přáteli a členy rodiny. Na konci bohoslužby, když většina lidí odešla, byla poslední, kdo tam stál s jeho rakví. (obr. dole)

 

Hrob

Michael Jackson byl položen k odpočinku na hřbitově Forest Lawn v Glendale v Kalifornii, uvnitř obrovské stavby zvané Velké mauzoleum.

 

          <<<<ஜ۩۞۩ஜ>>>>

 

Poté, co Michael Jackson zemřel, našel jeho starší bratr Jermaine ručně psanou báseň své matce.
Katherine Jackson řekla, že plakala, když četla slova.
„Veškerý můj úspěch byl založen na tom, že jsem chtěl, aby byla matka pyšná,“ končí báseň. "Abych získal její souhlasný úsměv."
A nechala to zarámovat.
"Když matka ztratí dítě... Nikdo neví, dokud se to nestane jim. To je to nejhorší, co se člověku může stát, přijít o dítě."
"Ztratila jsem matku, otce a sestru... ale když jsem ztratil Michaela, ztratila jsem všechno." 

„Obraz mého syna jako malého chlapce je portrét, který mám v mysli, když na něj myslím. Myslím na svého syna celý den a celou dobu a nerada o něm mluvím, protože se začnu zalykat. Někdy během dne slyším v duchu jeho smích. Moc děkujeme přátelům, všichni vás máme rádi. A kdyby tu byl Michael, řekl by: ‚Miluji vás víc‘.“

Katherine Jackson

<<<<ஜ۩۞۩ஜ>>>>

 

Zármutek

Speciální příloha jako pocta Michaelově bývalé manželce Lise Marii Presley, která si během svého života přošla několika významnými ztrátami a zemřela v 54 letech 13 let po MJ.

 

Lisa Marie se poslední dva roky svého života věnovala práci se zármutkem (podobně jako organizace Dee Dee Jackson, které se věnují hlavně Taj a TJ Jacksonovi, a která poskytuje únik a úlevu těm, kteří utrpěli v životě významnou ztrátu), organizovala u sebe doma i skupinky pro truchlící rodiče. U příležitosti "Národního dne uvědomění si zármutku" v roce 2022 zveřejnila svůj příspěvek k tématu, esej o zármutku. Můžete si připomenout, jak komplikované je smutnění z pohledu člověka, který se během života musel vyrovnávat se ztrátou několik svých milovaných, z nichž smrt dítěte je ve všech směrech absolutně devastující:

Dnes je „Národní den uvědomění si smutku“, a protože od smrti mého syna před dvěma lety žiji v děsivé realitě jejího neúprosného sevření, řekla jsem si, že bych se ráda podělila s každým, kdo má zájem, o pár věcí, které by si měli uvědomit v souvislosti se smutkem. Když ne kvůli pomoci sami sobě, tak třeba kvůli pomoci někomu druhému, kdo truchlí…

Pro nikoho to není příjemné téma a mluvit o tom je nanejvýš nepopulární. Je to docela dlouhé, potenciálně spouštěcí a velmi těžko se tomu dá čelit. Ale pokud chceme v tomto tématu udělat nějaký pokrok, musí se o smutku mluvit. Sdílím své myšlenky v naději, že to nějak můžeme změnit.

Smrt je součástí života, ať se nám to líbí nebo ne – a stejně tak truchlení. Okolo tohoto tématu je toho tolik, co se lze naučit a pochopit, ale zatím vím toto: Jedním z nich je, že smutek se nezastaví ani nějak nezmizí rok nebo roky po ztrátě. Smutek je něco, co si s sebou budete muset nést po zbytek svého života, navzdory tomu, čemu někteří lidé nebo naše kultura chtějí, abychom věřili. "Nedostanete se přes to", "nejdete dál," tečka.

Za druhé, smutek je neuvěřitelně osamělý. Navzdory tomu, že lidé přijdou v zápalu okamžiku, aby tu pro vás byli hned po ztrátě, brzy zmizí, pokračují ve svých vlastních životech a tak trochu očekávají, že vy uděláte totéž, zvláště po nějaké době. Patří sem i „rodina“. Pokud budete mít neuvěřitelné štěstí, po zhruba prvním měsíci s vámi zůstane v kontaktu méně než hrstka. Bohužel je to pro většinu krutá pravda. Pokud tedy znáte někoho, kdo ztratil milovanou osobu, bez ohledu na to, jak dlouho to bylo, zavolejte mu, abyste zjistili, jak se mu daří. Jděte je navštívit. Opravdu to ocení, víc, než tušíte…

Za třetí, a zvláště pokud byla ztráta předčasná, nepřirozená nebo tragická, stanete se v jistém smyslu vyvrhelem. Můžete se cítit stigmatizováni a možná nějakým způsobem souzeni, proč k tragické ztrátě došlo. To se stane milionkrát navýší, pokud jste rodičem dítěte, které zemřelo. Bez ohledu na to, jak bylo staré. Bez ohledu na okolnosti.

Už se neúnavně a chronicky válčím a biju se, obviňuji se každý den a s tím je dost těžké žít, ale ostatní vás budou soudit a obviňovat vás také, dokonce tajně nebo za vašimi zády, což je navíc ještě krutější a bolestnější ze všeho ostatního.

Tehdy může být jedinou cestou, kam se vydat, najít další, kteří zažili podobnou ztrátu. Podporujte skupiny, které mají podobně specifický druh ztráty jako vy. Já k nim chodím a konám je pro ostatní zhrzené rodiče u mě doma.

Nic, absolutně NIC neodstraní bolest, ale nalezení podpory vám někdy může pomoci cítit se trochu méně sami.

Vaši staří „přátelé“ a dokonce i vaše rodina mohou a budou dělat, jako že se nic nestalo.

Neúprosnou realitou je, že jste NUCENI jít do tohoto, chcete-li, příšerného „klubu“, ve kterém jste nikdy nechtěli být nebo nechtěli být jeho součástí, a jste NUCENI, abyste pak, pro nedostatek lepšího výrazu, museli jít a najít si vaše nové lidi.

Nyní si opravdu vážím těch několika, kteří s námi zůstali od začátku během celého tohoto procesu noční můry. A teď jsem také začala milovat a vážit si svých nově nalezených přátel, kteří jsou ve stejném „klubu“.

Mám-li být upřímná, chápu, proč se vám lidé mohou chtít vyhýbat, jakmile se stane hrozná tragédie. Zvláště rodiče, kteří ztratí své dítě, protože to opravdu nejhorší noční můra. Vzpomínám si, jak jsem párkrát v životě věděla o rodičích, kteří přišli o své dítě, a i když jsem tu pro ně mohl být, když se to stalo, vyhýbala jsem se jim a nikdy jsem se neobtěžovala o ně zajímat, protože se stali doslova představiteli mého největšího strachu. Také jsem je nenápadně odsuzovala a přísahal jsem si, že nikdy neudělám cokoliv, co podle mého názoru jako rodiče buď udělali, nebo zanedbali, ve svých jednáních a rozhodnutích se svým dítětem.

Přesto jsem teď tady, prožívám, jaké to je být zástupcem takových rodičů... Je zřejmé, že žádný rodič si tuto cestu nevybere a naštěstí ne všichni rodiče se budou muset stát její obětí – a tady mám na mysli OBĚŤ. Kdysi jsem to slovo nenáviděla. Teď už vím proč. Se smrtí, smutkem a ztrátou se vypořádávám od svých 9 let. Za svůj život jsem si tohohle prožila víc než kdokoli jiný, a nějak jsem to dotáhla až sem. Ale tahle smrt, smrt mého krásného, skvělého syna? Nejsladší a nejneuvěřitelnější bytosti, jakou jsem kdy měla tu čest poznat, díky níž se každý den cítím tak poctěná být jeho matkou? Který byl na tolika úrovních jako jeho dědeček, až mě vlastně děsil? Což mě přimělo se o něj bát ještě víc, než bych přirozeně měla? Ne. prostě ne ... ne ne ne ne...

Je to skutečná volba jít dál, taková, kterou musím dělat každý den, a která je neustále přinejmenším náročná... Ale pokračuji pro své dívky. Pokračuji, protože můj syn dal v posledních chvílích velmi jasně najevo, že péče o jeho malé sestry a starání se o ně bylo v popředí jeho starostí a mysli. Naprosto je zbožňoval a ony jeho.

Můj život a životy mých tří dcer, jak jsme ho znali, byly jeho smrtí zcela odpáleny a zničeny. V tomhle žijeme každý. Jednotlivý. Den.

To vše říkám v tento konkrétní den, „Národní den uvědomění si zármutku“, v naději, že mohu pomoci zvýšit povědomí o smutku a ztrátě. Až tento den uplyne, jen vězte, že pro všechny vaše přátele, kterým zemřel někdo blízký, je každý den dnem uvědomění si zármutku. Říkám to v naději, že to pomůže někomu, kdo trpí jako já a moje děti. V naději, že možná dnes nebo co nejdříve můžete oslovit někoho, kdo truchlí někoho, koho miloval a ztratil. Ať už ztratili dítě, rodiče, manžela, sourozence, snoubence, kohokoli.

Zeptejte se jich, jak se mají, požádejte je, aby mluvili o své osobě. Ano! Chceme o nich mluvit. Tak je udržujeme naživu v našich srdcích, tak se na ně nezapomíná, to je to, co udržuje naživu i nás. A udělejte mi laskavost, neříkejte jim, že si "nedovedete představit" jejich bolest. Pravda je, že ano, můžete – jen nechcete.

Děkuji za přečtení tohoto všeho. Vím, jak je to těžké a jaký to je spouštěcí faktor. Ale možná, než aby to vyvolalo něco špatného, obrátíte se díky tomu k někomu, kdo to právě teď potřebuje.

Pro pomoc a informace o tom, co říci, navštivte Grief.com a ukažte se.

Napsáno se vší láskou a bolestí, nejupřímněji ~LMP

 

odkaz