Odpuštění, přátelství a věrnost

♣ Děti bojují, ale během sekundy si odpustí ♣

SB: Děti bojují, ale odpustí si během sekundy. O chvíli později si spolu zase hrají. Dospělí si uchovávají zášť. Učíš se od dětí odpouštění?

MJ: Děti se během sekundy stanou přáteli a během sekundy si odpustí. Jsou to dospělí, kteří je učí držet zášť. "Ale ne, ty si hraješ s ní, vzpomeň

___________________________________________________________________________

Někdy nás dospělí učí, jak si uchovat zášť,

jak být náladoví a pomstichtiví,

jak nenávidět, stát se rasisty a  být zaujatí,

všechno zlo lidstva...

Je to naučené, je to podmíněné, není to přirozené.

__________________________________________________________________________

si, co ti minule provedla. Nenechám tě na to zapomenout." Jsou připraveny během sekundy odpustit a já jsem zrovna takový. Někdy nás dospělí učí, jak si uchovat zášť, jak být náladoví a pomstychtiví, jak nenávidět, stát se rasisty a být zaujatí, všechno zlo lidstva, co je vloženo do srdcí... místa, kam lidé jdou a stanou se oškliví a pomstychtiví. Je to naučené, je to podmíněné, není to přirozené. Myslím, že děti začnou bojovat podobně jako se štěňata začnou kousat, ale promění se to ve hru. Odpustí tak rychle. Uchovávat si zášť a stát se nenávistnými, to je myslím naučené.

SB: Vidíme, že děti takové nejsou, takže je něco mění. Jak tě učí odpouštění? Prožil jsi v životě... no, řekl jsi mi, že lidé se ti dívali do očí a plakali a o rok později tě žalovali. Je přirozeně těžké po nějaké době odpouštět. Naučily tě děti více odpouštět?

MJ: Děti mě naučily vždy odpuštět. Jak jsem řekl, lidé se stávají nenávistnými a pomstychtivými kvůli podmiňování. Někdo jim šeptá do ucha: "Tenhle člověk je bohatý. Uděláme to. Dostaneme kousek." Nějak tak. Jde o to, kde se lidé dostanou do problému. Je to jako hadí šeptání do ucha, kdy říká: "Ne, ne, ne, ne, uděláme tohle. Ale tehdy by měl vstoupit Bůh, na tu stránku člověka a říct: "Ne to není správné. Uděláme tohle a tohle." Je smutné, že lidé nemohou být více jako děti. Ne dětinští, ale jako děti.

SB: Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, že pes je věrný.

MJ: S tím naprosto nesouhlasím. Ten výraz dostal spoustu lidí do průšvihu.

SB: Lidé myslí to, že psi jsou vždy věrní. Jsou děti věrné?

MJ: Myslím, že děti dokáží být hodně věrné. Nerad to říkám, ale je to tím, jak je tvaruješ a formuješ. Myslím, že nic není tak důvěřivé jako hodné dítě. Ze spousty důvodů vidím děti jako delfíny. Myslím, že když přijde na zvířata, delfíni, ne psi, by měli získat status nejlepšího přítele člověka. Jsou vždy dobří.

SB: Takže psi mohou být zlí?

MJ: Velmi, mohou se obrátit proti tobě. Viděl jsem to. Viděl jsem, jak se proti mě obrátili naši psi, i když jsem k nim byl jen hodný.

SB: Věříš na loajalitu, já vím.

MJ: Musíš být loajální. Je to velmi důležité po tom, čím jsem si prošel.

SB: To mám na mysli. Jak můžeš věřit v loajalitu, když jsi viděl, kolik lidí takových není.

MJ: Spousta dospělých prodává to, o čem si myslí, že chtějí lidé slyšet. Rodič je (děti) může vymodelovat tak, aby to dělaly a věřily tomu. Dobré dítě to neudělá. Ukážeš jim dobrý čas a další den jsou samá láska, objetí a polibky, dokud jim rodič neřekne: "Počkej, dej si na něj pozor. To, co udělal, není normální." Kvůli tom si spousta dětí myslí, že je někdo zvláštní nebo divný, i když na něm nic zvláštního nebo divného není. Další den to slyšíte z jejich hlasu, naprosto žárlivého. Viděl jsem, jak se to stalo.

Další kapitola: Dávání a štědrost