O mně (mé úvahy)

 

Michael Jackson a já

 
29. listopad 2011 | 21.42 |

Je to téměř dva a půl roku, co Michael Jackson odešel z téhle planety. Od té doby se v mém životě udály změny, které jsem nečekala, ale jsem za ně velice vděčná. Pustila jsem si jeho hudbu a jeho videa a... už jsem s tím nepřestala. Dlouhé měsíce jsem intenzivně zkoumala Michaela Jacksona - jeho osobu a jeho život. Byli chvíle, kdy jsem si říkala, že už to opravdu přeháním a ničím se. Nechápala jsem, co se děje, jeho energie mě pohltila natolik, že jsem každou volnou chvíli trávila u počítače, sledovala videa, četla, překládala s sepisovala. Byla jsem schopná dělat to v kuse hodiny a hodiny, ve dne i v noci, jen s nejnutnějšími krátkými přestávkami. Nejednou jsem ani nešla spát a nebo jsem se po čtyřech hodinách odpočinku vzbudila TOUHOU vědět o něm víc. Jako by mě poháněla nějaká neviditelná síla. NIKDY dřív se mi něco podobného nestalo! Ať už jsem kdy byla do něčeho sebevíc zapálená, nikdy jsem se nechovala takovýmhle způsobem a po takhle dlouhou dobu.

V létě 2009 se mi o Michaelu Jacksonovi také začaly zdát sny. V tomto případě ale raději říkám, že mi do snů vstoupil. Dříve se mi sny příliš nezdály - nebo jsem si je nepamatovala - ale po Michaelově smrti se mi o něm více než rok zdálo snad každý den a další půlrok cca 2x týdně. NEUVĚŘITELNÉ!

Všechny ty měsíce jsem také hodně, opravdu hodně brečela.

Někdy na podzim 2010 jsem si říkala, že musím zvolnit, jinak se složím, a napadlo mě k Michaelovi opatrně promluvit. Poté jsem se začala pomalu uklidňovat a na začátku roku 2011 už jsem zase mohla normálně spát. Nicméně ani teď není dne, kdybych na něho nemyslela, nečetla si o něm a nezapisovala si to. Ačkoliv jsem to původně dělala pouze pro sebe, nakonec jsem se o to rozhodla podělit a proto na jaře 2011 vznikl můj web Michael Jackson Forever.

Nyní jsem přesvědčená o tom, že to, co mě pohánělo (a stále pohání), bylo kolektivní vědomí milionů lidí, kteří v tu samou dobu dělali totéž - intenzivně mysleli na Michaela Jacksona. A on byl v této energii samozřejmě přítomen. Byla to síla, která nevycházela ze mě, ale na kterou jsem se dokázala bez problémů napojit. (Tehdy mě napadlo, že takhle nějak se musel cítit on, když k němu neustále přicházeli vize a nápady, které chtěl následně uskutečnit tím nejlepším způsobem.)

To, co se na Zemi dělo po jeho smrti je neuvěřitelné a poukazuje to na fakt, jak obrovský vliv na zemi Michael Jackson měl. Lidé na celém světě totiž plakali tak moc, že změnili energii planety. Miliony lidí si sedly k počítačům ve snaze si Michaela Jacksona připomenout a čím více videí lidé viděli, čím více příběhů přečetli a čím více jeho hudby se hrálo, tím více plakali, tím více chápali a tím více lásky ze sebe vyzařovali.

Musím zkonstatovat, že to celé pro mě byl silný duchovní zážitek. Slova jednoho fanouška adresovaná Michaelu Jacksonovi - "Nebe se zdá být mnohem blíž, od té doby, co tam jsi," se ukázala být neskutečně pravdivá. Měla jsem pocit, že fyzický a duchovní svět se nějakým způsobem propojil obrovským množstvím lásky, která byla doslova hmatatelná.

Spousta lidí říkala, že kdyby byl Michael Jackson takhle milován za svého života - s tím, že lidé po celém světě ho celý jeho život milovali opravdu, opravdu hodně, a on to věděl, ale přesto bylo tohle neskutečně silné - možná by byl stále naživu. Možná. Bohužel teprve jeho smrt byla impulzem k vyprávění krásných příběhů z jeho života. Tak to prostě je. 

Fanoušci Michaela Jacksona - dlouholetí i noví - se spojili ve smutku i v odhodlání ukázat světu skutečného Michaela Jacksona, tedy všestranně nadaného umělce, který byl po celý svůj život napojen na vyšší zdroj, a dobrotivého a pokorného člověka, který měl v sobě tolik lásky, že jí nepřetržite rozdával všem ostatním.

Michaelův život je pro mě hodný nejvyššího obdivu. Samozřejmě, byl to člověk a dělal chyby. Všichni je děláme. Jenže o těch jeho mluvil celý svět a pak se divil, že Michael tolik touží po soukromí. Když se tedy Michael snažil před veřejností alespoň trochu ochránit, média o něm začala lhát. I když ho ty lži hluboce zraňovali a ubírali mu síly, dál se rozdával pro druhé a nepřestával věřit v lidskou dobrotu. Před takovou vírou v lidskost a ve vítězství lásky se musím hluboce sklonit.

Víte, člověk může chtít být dobrý nebo slavný, může chtít rozdávat lásku a radost, ale to neznamená, že to zvládne. Můžete chtít něco v životě dokázat nebo nějak změnit svět, můžete si myslet, že jste to udělali, ale možná to nebude mít dlouhé trvání a vy přitom zbytečně zpychnete, protože se budete moci něčím pochlubit. A nebo si pomyslíte, že už jste něco dokázali a nebudete se dál tak moc snažit. Možná se mýlím... To, co ale vím jistě je to, že Michael Jackson toho v životě dokázal opravdu hodně a i když si to po letech, kdy mu všichni říkali, jak výjimečný je, byl schopný připustit, nikdy to nezmenšilo jeho vděčnost, pokoru, lásku a dobrotu, což mě naplňuje velkým obdivem.

Michael Jackson byl už jako malý tak talentovaný a jedinečný, že se na něj brzy začaly upínat zraky všech lidí, kteří byli zvědaví, kam až jeho genialita může vést. Michael Jackson měl nadání a vize toho, čeho chce dosáhnout. Tvrdě pracoval a dosáhl toho. Měl také charisma a tak silnou energii, že působil na lidi pouhou svou přítomností. Jeho kouzlu podlehli všichni. Zdál se být tak úžasný, že to lidé nechápali. Přesto se našli tací, kteří jej chtěli zničit a kteří jej nenáviděli. Možná proto, že ho absolutně nepochopili - byl na úplně jiné úrovni. Snažil se žít normální život a jeho touha po soukromí, která je vlastní každému člověku, veřejnost vytáčela. Lidé o něm chtěli vědět úplně všechno. Ti, kteří jej milovali pro to, aby měli důvod milovat ho ještě víc, a ti, kteří ho nechápali, pro to, aby na něm našli něco, proč ho nenávidět. Michael miloval tajemství a rád zůstával tajemný. Už jako malý chlapec, který usiloval o to být nejlepší a který chtěl svou hudbou změnit svět, totiž dobře věděl, že dokud se o něj budou lidé zajímat a dokud budou mít otázky, budou hlouběji poznávat jeho tvorbu. Netušil však, že pro některé lidi, kteří marně touží po úspěchu a penězích a pro další lidi, kteří mají ve svém srdci strach, nenávist a předsudky, bude snadným cílem a budou ho chtít zničit. On se ale snažil vytrvat a dál pokračoval v tom, čemu věřil, že správné. Přestože ho mnohokrát srazili na kolena, což v jeho duši a v srdci zanechalo hluboké šrámy, vstal a pokračoval dál.

Někdo ho miloval a někdo ho neměl rád, znali ho ale všichni. Dokázal si získat pozornost celého světa. Patřil k těm, které prostě nemůžete nechat bez povšimnutí. Byl jedním z těch, kteří lidstvo posouvají kupředu. 

Pro mě je dokonalým zrcadlem společnosti. Říká se, že na ostatních nemáme rádi to, co nám vadí na nás samotných... Že pokud něco nebo někoho milujeme či nenávidíme, definujeme tím pouze sami sebe. Mnoho z lidí, kteří Michaela Jacksona odsoudili nebo zavrhli na základě domněnky, neprokázané fámy nebo prostě neschopnosti vidět pravdu, se možná jen bojí otevřít své srdce... 

Michael Jackson se celý svůj život snažil udělat tenhle svět lepší. Chtěl, aby byli lidé šťastní a miloval, když je mohl bavit svou hudbou. Samozřejmě, že si užíval pozornosti, které se mu dostávalo, vždy se ale díky tomu snažil upozorňovat na nejrůznější světové problémy. Spousta věcí se díky němu změnila k lepšímu a obrovskému množství lidí pomohl osobně. Jedno z jeho nejdůležitějších poselství je pak to, že je velmi důležité, jak vnímáme a vychováváme své děti, protože právě ony mohou změnit svět. A také to, že bychom nikdy neměli zapomenou, jaké to je být dítětem.

Jakoby v sobě měl obsaženy všechny možné vlastnosti, i takové, které si zdánlivě navzájem protiřečí. Byl to strašně hodný, laskavý a pokorný člověk, přitom však šel vytrvale za svým cílem a nebál se porušovat zaběhnuté způsoby. Byl plachý a stydlivý, přesto působil rozhodně. Mluvil jemně, ale každý mu bez dechu naslouchal. Měl v sobě něco andělsky čistého, ale přitom vyzařoval sexualitu. Byl tak citlivý, že často plakal jen při zmínce o utrpení, přitom však měl úžasný smysl pro humor a rád si z některých lidí nebo situací dělal legraci.

Dokázal spojit svět, který byl v době, kdy se narodil, stále silně rasově rozdělen. Dnes si to už možná tolik neuvědomujeme, ale ve druhé polovině 20. století lidé sice pomalu měnili své názory, ale teprve Michael Jackson - nejprve se svými bratry a později sám - prolomil rasové bariéry a rozpoutal skutečnou citovou bouři. Byl prvním černým umělcem, který měl po celém světě miliony fanoušků, kteří ho hluboce milovali. (Více zde) Nechci, aby to teď vyznělo nějak špatně nebo jinak, než jak jsem to myslela, ale nejsem úplně schopná vidět Michaela jako černocha, protože - i když byl na svou rasu VELICE HRDÝ - tak jako její zástupce část svého života úplně nevypadal. Nevidím ho ale samozřejmě ani jako bělocha, protože jím není. Pro mě je nad tím vším. Vidím ho totiž jako bytost, která nejen duchovně, ale i fyzicky překračuje a zároveň spojuje všechny rasy a podoby člověka. Nejenom to, že neustále zpíval i mluvil o rovnosti všech lidí, on sám byl jejím příkladem v tom smyslu, že jsme si díky němu mohli uvědomit, co je na člověku skutečně podstatné. Chci tím naznačit, že jeho onemocnění vitiligo, které zničilo barvu jeho pokožky, a také třeba fakt, že si nechal změnšit nos, přimělo lidstvo zamyslet se nad tím, že podstata člověka skutečně nemá co dělat s barvou kůže nebo s tím, jak kdo vypadá.

Pokud chceme, můžeme všechny události v jeho životě považovat za náhody. Můžeme v nich ale vidět i neuvěřitelné souvislosti, které mají velký vliv. Já si vybrala druhou možnost. Jsem jedna z těch, kteří Michaela objevili až poté, co zemřel. Jak už jsem psala dříve v jiném článku, nemůžeme vědět všechno. Ptám se však, proč bylo a stále je tak moc těžké, dozvědět se z médií (a to samozřejmě především z bulváru, který lidé konzumují nejvíce) o tom, jak byl Michael Jackson úžasný!? Víte, kolik lidí mohlo mít lepší život, kdyby jednoduše mohli následovat příkladu takovéto silné osobnosti? Víte, kolika lidem by byl Michael Jackson ještě schopný pomoci, kdyby o něm nebylo vytvořeno tolik negativních zpráv, kvůli kterým nemohl pořádně pokračovat v šíření svého poselství? Je více než smutné, že jsme krmeni negativitou a skandály, ale obvykle chybí pozitivní protipól. Proč je tak těžké ukázat skutečnost?! Ano, jde o sledovanost a tedy o peníze, ale především jde taky o životy některých lidí! Tohle je opravdu velký problém, na kterém bude lidstvo muset ještě zapracovat. Opět, díky tomu, co se dělo okolo Michaela Jacksona, máme možnost podívat se sami na sebe a rozhodnout se, jak se v tomto směru budeme chovat - zda se nechápe manipulovat druhými, nebo budeme chtít o dění ve světě a okolo nás znát celou pravdu.

Kým pro mě Michael Jackson je? Laskavým, ciltivým, soucitným a láskyplným člověkem, který se snažil rozdávat radost, uzdravovat a dělat svět lepším místem. Geniálním umělcem napojeným na jemné duchovní energie, který se snažil svou hudbou spojit nebe a zemi a který velice významně změnil tvář současné hudby a výrazně posunul dopředu celý zábavní průmysl. Skutečným bojovníkem lásky a novodobým mučedníkem. Někým, na koho svět jen tak nezapomene a z jehož života a tvorby budou čerpat i následující generace.

Co jsem se díky němu naučila? Nestydět se být tím, kým jsem a na nic si nehrát, naslouchat, nesoudit, bezvýhradně milovat, snít a nebát se své sny uskutečnit, jít za nimi přes všechny překážky, žít naplno, nebát se projevovat své vnitřní dítě a povzbudit do toho i ostatní.  
Zdroj: https://kiwi.pise.cz/152-michael-jackson-a-ja.html

Původně zveřejněno na mém blogu: kiwi.pise.cz/152-michael-jackson-a-ja.html

 

 

This Is It

10. březen 2010 | 10.13 |

Pracuju v kině, ve kterém "This is it" dáváme. Pozorovala jsem spoustu lidí, kteří na něj šli.

Viděla jsem mladou dívku, která pila čaj a přitom plakala tak, že jí slzy stékaly po tvářích, zatímco čekala na setkání s Michaelem Jacksonem alespoň přes filmové  plátno.

Viděla jsem maminky, které svým malým dětem vysvětlovali, že za chvíli toho pána z plakátu uvidí a také uslyší jeho hudbu a oni se moc těšily.

Viděla jsem přítelkyně, kterým bylo jistě sedmdesát let a v jejich vrásčitých tvářích se odráželo mnoho životních zkušeností. Bok po boku se šly podívat na člověka, který změnil svět.

Tolik různých lidí, mladí i staří, muži i ženy, jednotlivci, přátelé i celé rodiny... A v sále jsem zažila neskutečné ticho. Nebylo to, jako když občas někdo zakašle nebo pošeptá poznámku kamarádovi. To ticho bylo neskutečné, jako by lidé zapomněli dýchat. Kouzelné. Jen hudba a slova z filmu.

Na filmu jsem byla zatím dvakrát. Nabyl mě úžasnou energií. Myslela jsem, že třeba budu smutná, ale plakala jsem jen na začátku, když jsem viděla, co Michael znamená pro jeho nové tanečníky. Slzy v jejich očích byly tak opravdové a jejich hlasy se chvěly vzrušením a radostí, že s ním mohou pracovat.

Potom už jsem se vlastně buď jen usmívala, nebo nemohla uvěřit vlastním očím. Michael tancoval v 50ti letech stejně, jako když mu bylo 20, měl v sobě tolik energie, že přímo čišela z plátna a vstupovala do lidí, kteří byli v sále. A ten zpěv...

Naprosto mě uchvátilo, jak spolu všichni účinkující jednali. K Michaelovi promlouvali s obrovskou úctou a pozorně naslouchali všemu, co řekl. A on k nim hovořil důrazně, ale přitom tak neuvěřitelně jemně. Bylo to prostředí plné lásky, která se dala cítit i vidět.

Ano, film je udělaný perfektně. Je oslavou a poselstvím. Ukazuje Michaela Jacksona jako geniální osobnost, stále skvělého tanečníka a úžasného zpěváka s nádherným hlasem. Udivující efekty, které se připravovaly pro Londýnské koncerty, je tak možno spatřit alespoň tímto způsobem. Když se po pódiu velikou rychlostí prohání ohnivé plameny, k nebi se vznáší zombíci nebo v lese létají motýli, skutečně se tají dech.

Doufám, že si z "This is it" každý odnese něco k zamyšlení. Třeba jen to, že Michael Jackson byl skutečně jedinečný a že je potřeba udělat změnu v našich životech, v našem myšlení a zachránit planetu, na které žijeme.
Zdroj: https://kiwi.pise.cz/23-this-is-it.html

 Kenny Ortega mluvil včera v britské TV o spolupráci s Michaelem. "Pokaždé, když jsem pracoval s Michaelem, byl to zážitek, který mě dovedl někde, kde jsem nikdy nebyl. Byl to úžasný muž - skromný, milující, štědrý, a hlavně fantastický člověk." Ortega nejdříve na projektu dokumentárního filmu This is it nechtěl pracovat. "Zdálo se mi to příliš brzo, ale poté jsem si uvědomil, jaké to bude a neváhal jsem ani minutu a převzal za to zodpovědnost. Tohle je pro fanoušky. Můj cíl byl ukázat fanouškům, co Michael dělal a čeho chtěl ve svých show dosáhnout - a vyšla z toho oslava opravdového génia. Tohle byly záběry, které se nikdy neměly dostat na veřejnost. Je to nehrané, je to opravdové a upřímné. Michael byl architekt této show. Říkal mi, že vezmeme lidi někam, kde nikdy nebyli. Není to zábava? Kolikrát se vám ráno stane, že vstanete a pracujete s někým, kdo naprosto rozšíří vaše obzory?" Ortega říká, že byl Michael ve skvělé formě. "Kolikrát dostal tanečníky na kolena, že přestali tancovat a jenom ho pozorovali. Michael byl prostě anděl chodící po této planetě a tohle dělal pro lidi, pro fanoušky - a miloval to. Vy to uvidíte. Příprava tohoto dokumentu nám všem určitě pomohla v truchlení po něm a více nás všechny dala dohromady."
 
Původně zveřejněno na mém blogu: kiwi.pise.cz/23-this-is-it.html

 

Michael Jackson

10. březen 2010 | 10.36 |

Pamatuji si, co jsem dělala tou dobou, když umíral. Jela jsem v noci z práce a ve sluchátkách mi zněly mé oblíbené písničky jako "In the arms of the angel" z filmu Město andělů či "Love is all" od Marca Anthonia. Docela jsem proto myslela na anděly, nebe a lásku. Alespoň, že tak. Ještě několik dní poté, co jsem se dozvěděla, že zemřel, jsem na něj sice hodně myslela, ale nějak mi to pořád nedocházelo. Ale pak to najednou přišlo. Nevím, jaký podnět přesně to způsobil, ale najednou jsem ucítila, jak se mi do očí derou slzy. A pak už jsem jen seděla u počítače a hltala každou zmínku o něm, každé video, každou písničku, rozhovor, fotku... A strašně moc jsem plakala. Každou volnou chvíli jsem ho poznávala a zlobila se sama na sebe, že jsem to neudělala už dřív. Jenže, všechno má svůj čas... Nemůžeme vědět všechno na světě. Ale můžeme se učit...

Otevřel se mi zcela nový svět. Michaelovi patří mé první ranní myšlenky, často se probouzím a v očích mám slzy. A je tím, na koho myslím, když usínám. Někdy se v noci probudím a v hlavě mi zní jeho hudba. Vidím ho všude a v lidech okolo hledám jakýkoliv náznak toho, že na něj taky myslí. Samotnou mě ale velice překvapuje, jak hluboce se mě jeho smrt dotkla. Stále tomu úplně nerozumím. Takové city jsem totiž nečekala v souvislosti s člověkem, kterého jsem vlastně vůbec neznala.

Opravdu totiž nemohu říct, že bych byla v minulosti jeho fanynka. Vůbec ne. Tak nějak jsem ho registrovala. Měla jsem ráda jeho písničky. Všechny, které jsem slyšela, se mi líbily a ráda jsem je poslouchala. Vzpomínám, jak jsme si je pouštěli na škole v přírodě, když jsem byla malá. A když jsem nějakou slyšela v rádiu, vždy mě rozveselila. Bohužel se pak hrály tak málo, že jsem téměř zapomněla, stejně jako možná většina lidí. Mé srdce pak patřilo jiné hudební skupině a krom toho bylo na světě tolik nádherné hudby, že jsem nevěděla, co poslouchat dřív. S  jeho smrtí mi však došlo, že odešel někdo skutečně vyjímečný. Teď, když tu není, zůstala prázdnota v srdcích velkého množství lidí. Svět se na chvíli zastavil a já to pocítila také.

 

Zatoužila jsem po tom připomenout si tohoto člověka a objevila jsem něco, co mě k němu připoutalo stejně jako miliony jiných lidí, kteří ho celý jeho život obdivovali. Zasáhla mě magie jeho osobnosti a já se změnila. Nejdříve jsem zjistila, že má obrovské množství nádherných písní, které jsem nikdy předtím neslyšela. A poté jsem užasla nad tím, jaký to byl neskutečně hodný, laskavý člověk a mnohadimenzionální umělec.

Vždy byl originální, vždy byl před ostatními, jeho talent byl neskutečný a jeho preciznost udivující. Dá se říci, že za všechno, co kdy vytvořil, dostal nějaké ocenění nebo byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů. Na světě nikdo nikdy nedostal tolik ocenění, jako on! Jeho osobnost byla zcela jedinečná. Byl moudrý, ale přitom si dokázal uchovat dětský pohled na svět, radost a zvídavost ve svém srdci. Několikrát byl nominován na Nobelovu cenu míru.

Musel mít obrovské charisma a velice silnou auru, protože všude, kde se objevil, lidé byli zcela zmagnetizovaní jeho energií. Krásně to popisuje jeden z jeho přátel, Uri Geller: "Když potkáte Michael Jacksona, budete na něj hledět, pak uděláte krok zpátky a vaše tělo se zmrazí. Všichni dělají to samé - fanoušci, celebrity, žurnalisté, děti, číšníci, ministři, bodyguardi... Nejdříve se podíváte. Michael má ten nejpoutavější zjev ze všech lidí, které jsem kdy viděl. Není to ale jen jeho tvář a šaty. Je to jeho aura. Pak k němu začnete jít. Instinktivně. Uděláte krok nebo dva a znovu se zmrazíte. Je to jako být zasažen vlnou uvědomění, nejdřív jdete dopředu a pak se bojíte pokračovat... ´Oh můj Bože, to je Michael Jackson.´ 

Kdekoliv byl, vše se točilo okolo něj, lidé (i kolegové a přátelé) mu aplaudovali ve stoje a po tvářích jim tekli slzy. 1984: www.youtube.com/watch , 1986: www.youtube.com/watch 1989: www.youtube.com/watch , 1993: www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch 1996: www.youtube.com/watch , 1999: www.youtube.com/watch , 2002: www.youtube.com/watch , www.youtube.com/watch 2003, :www.youtube.com/watch , 2006: www.youtube.com/watch apod.

Marierose T. z Kypru píše o svém zážitku z World Music Awards 15.11.2006, kde Michaela viděla:

"Když přišel na pódium, byl plný lásky. Tu lásku jste mohli vidět i přesto, že jste stáli 100 metrů od něj. V některých okamžicích měl v očích slzy a nemohl zpívat. My jsme plakali a byli jsme tím dojatí. Šíleně jsme křičeli, nenechali jsme ho ani zpívat, prostě nemohl. Bylo to úžasné.

To, co si přál, bylo milovat a být milován. Užíval si to. Kdo z nás si to nepřeje? Měl moc rád své fanoušky, velice si jich vážil. Nikdy před nimi nedal najevo, že ho obtěžují, ale vždy se jim snažil vyjít vstříc a být s nimi co nejvíce v kontaktu. Věděl totiž, že bez nich by byla jeho práce marná. Vše, co dělal, dělal pro ostatní. A sám žil z procesu tvoření a z lásky, kterou mu jeho fanoušci neustále dávali.
Zdroj: https://kiwi.pise.cz/123-michael-jackson.html

"Jsem tady, abych zpíval. Tímto životu přispívám, tím, že dělám to co dělám a vkládám do toho své srdce. Cokoliv dobrého můžu učinit, udělám to. Miluju lidi a hrozně rád je dělám šťastné."   M.J.

"Pro mě není nic důležitějšího, než snažit se dávat lidem štěstí, zkusit je osvobodit od jejich problémů a ulehčit jim jejich úděl. Chci, aby na konci mého představení říkali: ,Bylo to úžasné, chci jít znovu. Moc jsem si to užil.´To je všechno, o co mi jde." M.J.

"Jen doufám, že jednoho dne mě lidi uvidí takového, jaký jsem. Jako milujícího a mírumilovného muže, který chce dělat nezapomenutelné písničky a film, víš, to je všechno, co chci dělat. Chtěl bych být světu radostí."     M.J.

"Jsem přesvědčen, že veřejně vystupující umělci se mají snažit být silnými osobnostmi, aby dávali příklad svým divákům. Je úžasné, co člověk dokáže, když o to usiluje." M.J.

"Jsem pyšný na to, že jsem pomohl otevřít různé dveře. Všechna ta turné, cestování po světě – vidíte, jaký vliv hudba má. Když se rozhlédnete z pódia na stadion, kam až dohlédnete vidíte lidi. Je to ten nejnádhernější pocit, ale přichází s bolestí. Stojí za tím hodně bolesti."  M.J.

Neznám nikoho jeho velikosti, kdo by vydržel být desítky let pronásledován na každém kroku, a přitom zůstal s úsměvem na rtech a vřelostí v srdci. Kdo by na slova "I love you" odpovídal "I love you more" a myslel to naprosto upřímně.

"Kolik jiných lidí, teď nebo kdykoliv jindy v historii, mělo takové charisma a sílu měnit lidské životy jen jediným úsměvem? Nabízet požehnání a dělat lidi šťastnými?" říká o Michaelovi Uri Geller

"Mým snem od dětství bylo spojovat lidi z celého světa pomocí lásky a hudby. Stále ještě dostávám husí hůži, když zaslechnu Beatles zpívat All You Need Is Love. Vždy jsem si přál, aby se tahle píseň stala světovou hymnou." M.J.

Michael Jackson byl fenomenální umělec, který byl mnohými bezvýhradně milován a jinými zůstal zcela nepochopen. No, bohužel u umělců a lidí s jakýmkoliv specifickým talentem se to stává často, vnímají svět a život tak nějak jinak..... Trefně to vyjádřila jeho bývalá manželka Lisa Marie: "Michael byl hodný, ale žít se s ním prostě nedalo." Nebyl dokonalý a udělal v životě spoustu chyb, tak jako to děláme my všichni.

Kdo z nás by však vydržel jeho život (zpíval a vystupoval se svými sourozenci už od pěti let)? A tak se snažil vrátit si to své ztracené dětství zpět, proto tolik miloval a obdivoval děti. Věřil, že to oni jsou budoucnoust, to oni dokáží změnit svět k lepšímu. Protože jejich srdce jsou čistá a nezatížená předsudky dospělých. Pro dítě v sobě vybudoval Neverland, místo, kde se plní sny a kam mohl přijít kdokoliv, kdo si chtěl hrát.

Jeho život byl plný bolesti, jak psychické, tak fyzické. Léta trpěl po těžkých popáleninách, které utrpěl v 80. letech a nemocí vitiligo, která ničí pigmentové buňky v těle - to proto se změnila barva jeho kůže, to proto se chránil deštníky (v pozdější době byl kompletně alergický na sluneční paprsky).

Přesto všechno rozdával sám sebe ostatním. Dal lidem celý svůj život, nikdy mu nebylo dopřáno skutečné soukromí a normální prožívání zcela obyčejných věcí.  Žil tak, jak nejlépe uměl a byl vděčný za možnost projevit umění, které skrze něj přicházelo. Cítil energii a slyšel hudbu ve všech a ve všem. Věděl, že je jen božím nástrojem, který pomáhá toto všechno předat ostatním.

" Michael byl muž nepřipravený na život, protože jeho životem byla hudba. On nechodil, ale tancoval. Nemluvil, jen zpíval." Paul McCartney

"Často  z legrace říkám, že jsem nikdy nikoho nežádal o to, abych mohl zpívat a tancovat. Ale ona je to pravda. Když otevřu ústa, vychází hudba. Cítím se touhle schopností poctěný. Každý den za to děkuji Bohu. Sanžím se kultivovat to, co mi On dal. Cítím, že jsem veden k tomu dělat to, co dělám." M.J.

"Nikdy jsem nestudoval tanec. Vycházelo to ze mě přirozeně. Pořád jsem tancoval, když jsem byl malý. Nikdo mě nemohl uklidnit. Je to jako přirozený instinkt."  M.J.

Jeho maminka vzpomíná, že poprvé ho viděla tancovat, když mu byl rok a půl - pohyboval se do rytmu pračky.

 

Z jeho knihy Dancing the dream:

"Vědomí vyjadřuje samo sebe skrze tvoření. Svět, ve kterém žijeme, je tanec stvořitele. Tanečníci přichází a odchází jako mrknutí oka, ale tanec žije dál. Častokrát, když tančím, cítím se dotčen něčím posvátným. V těchno chvílích cítím, že se můj duch vznese a stane se jednotný se vším, co existuje. Stávám se hvězdami a měsícem. Stávám se milencem i milovaným. Stávám se vítězem i vítězstvím. Stávám se pánem i otrokem. Stávám se zpěvákem i písní. Stávám se vědoucím i poznaným. Tančím dále a...to je ten nekonečný tanec stvoření. Stvořitel a dílo splynou do jednoty radosti. Tančím dál a dál..., tančím, dokud zde nezůstane pouze...tanec."

Z jeho knihy Moonwalk:

"Člověk si přeje, aby se ho dotkal pravda a aby ji mohl interpretovat tak, že bude schopen vyjádřit, co cítí a prožívá, ať už je to beznaděj nebo radost - a vyjádřit to způsobem, který přidá životu další smysl a dotkne se snad i ostatních. 

To je umění ve své nejvyšší podobě. Tyhle momenty osvícení jsou důvodem, pro co žiji."

 

Diskusní téma: O mně (mé úvahy)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com