Harry Benson o Michaelovi

"Poprvé jsem se setkal s Michaelem na svahu v Coloradu v roce 1984, byl na slavné tour Victory se svými bratry. Michael byl první, kdo mi přišel na pomoc, když jsem uklouzl na blátivé cestě do kopce. Byl jsem v pořádku, ale pár objektivů jsem měl celé zablácené. To bylo poprvé, kdy se Michaelovi zalíbila jedna z mých hnědých sportovních bund ze skotského tvídu, tak jsem si ji sundal a dal mu ji. Moje gesto mu udělalo obrovskou radost, bundu si vzal do obou ruk a skákal s ní v jasném slunečním světle. Vyfotografoval jsem ho v tom běhu a skákání a tak vznikly moje první fotografie Michaela. Letěl jsem tehdy zpátky do New Yorku s nádhernými fotografiemi.

Později jsem se přidal k tour ve Filadelfii a znova jsem se s ním setkal. To samé se stalo znovu. Tentokrát to bylo šedé tvídové sako od Harrise. Moc se mu líbilo, takže jsem mu ho opět dal. O něco později jsem se bavil, když jsem ho viděl v nejnovějším klipu v mém saku, jak je obléhán fanoušky.

V roce 1985 jsem fotografoval Michaela na We Are the World, když celou noc nahrával tuto píseň v Los Angeles, s cílem vybrat peníze pro hladovějící děti v Africe. Quincy Jones přivítal všechny ty hvězdy a řekl jim: "Nechte vaše ego u dveří," a všech 45 hvězd, které se zúčastnily, udělaly právě to. Umělec známý jako Prince stále telefonoval a říkal, že brzy přijede. Quincy mu řekl, aby si pospíšil, protože už začali pracovat. Zaslechl jsem, jak Michael řekl: "Prince nikdy nepřijde, pokud já jsem tady." Když Prince volal znovu, Quincy mu řekl, ať už se neobtěžuje, že už je po všem.

Na prvním setkání se mi zdál Michael velmi plachý. Mluvil velmi měkkým, pronikavým hlasem rozeznatelným mezi ostatními na celém světě, ale kupodivu, asi po 10 minutách se jeho tón prohloubil, i když ještě mluvil velmi tiše. Myslím, že to dělala jeho nervozita. Později jsem zjistil, že mnoho mocných lidí, hlav, mluví velmi potichu. Oni nemusí křičet, aby si zajistili vaši pozornost. Pokuste se slyšet, co říkají, protože se nemíní opakovat.

O hodinu později, když jsme se setkali znovu, to bylo jako poprvé, pronikavý, tichý hlas, který se postupně přetavil v cosi hlubšího, asi po 10 minutách.

Když jsem viděl Michaela v roce 1995, opět ho fascinovalo moje tvídové sako, a tak jsem mu ho opět dal. Použil ho na pro fotografie se svou novomanželkou Lisou Marií Presleyovou.

V roce 1997 jsem navštívil Neverland kvůli fotografování jeho prvorozeného syna, Prince Michaela. Později jsme šli s Princem nahoru do jeho pokoje, kde mu Michael dal láhev a držel ho v náručí, dokud neusnul a zpíval mu nějakou píseň, něco o tátovi a dítěti. Michael mi řekl, že Prince ho inspiroval k napsání více hudby, než kdy jindy v životě napsal.

Následující den mě Michael vzal do zkušebny, kde trénoval moonwalk. Řekl mi, že často tam přinášel Prince, aby se na něj díval a řekl, že by chtěl, aby jednou tančili spolu. Byl jsem přesvědčen, že z toho budou další krásné fotografie. Princ si hrál s mikrofonem a očima sledoval svého otce na každém kroku. Také jsem udělal nějaké snímky v jeho ložnici, u klavíru. V ložnici sama o sobě byla tma a byla docela prostá, v tónech béžové a hnědé, a abych byl upřímný, trochu depresivní. U postele byla obrovská, červená židle, ozdobně pozlacená. Nad mahagonovou postelí byl obraz Ježíše Krista. S Michaelem se snadno pracovalo a on mi poskytl svůj domov. Všechny fotografie byly provedeny rychle. To je věc, na kterou lidé zapomínají - musíte pracovat rychle, aby se objekt nenudil. Když se Michael zeptal, co má dělat a co si má obléci, řekl jsem mu: "Jen buď sám sebou. Chovej se tak, aby to bylo pohodlné."

V Neverlandu měl Michael svoji mysl oproštěnou od všech jeho starostí a pomáhal mu zvládat realitu jeho stresujícího života. Měl tam všechno, co chtěl. Mám dojem, že Michael v žádném případě nebyl samotář. Četl noviny, sledoval zpravodajství, o vše se zajímal. Jednou se mě zeptal, co si myslím o Reaganových, kteří byli v té době v Bílém domě, protože věděl, že jsem je také fotografoval. Byl také zvědavý na ruského autora Alexandra Solženicyna, když viděl mé fotografie o něm. Michael věděl, kdo byl kdo.

Po celou dobu, kdy jsem s ním byl naposledy, měl smutné oči, když se na mě zahleděl zblízka. Občas se dal do smíchu, ale většinou byl v té době vážný. Přestože jsem nebyl příliš blízko Michaelovi, byli jsme přátelé a respektovali se navzájem, a to je opravdu vše, co chceš, u někoho, kdo vám umožní dělat svou práci. Bude se mi po něm stýskat. Všem nám bude chybět jeho nesmírný talent."

Harry Benson, fotograf

(Překlad: ??)

Harry Benson je slavný fotoreportér, který fotí celebrity, umělce, politiky ale i významné okamžiky. Původem je z Glasgov. Do Ameriky přiletěl v roce 1964 spolu s Beatles, které doprovázel a fotografoval při jejich prvním americkém turné. Pracoval pro časopis Life a Vanity Fair. Vydal 4 knihy a má stálé výstavy po celém světě.
Fotil všechny americké prezidenty, včetně zastřelení Kennedyho, byl u mnoha válečných událostí, fotil převrat v Rumunsku, Československu, pád berlínské zdi, napadení Afgánistánu Sovětským svazem, odpor Solidarity v Polsku, kde byl málem uvězněn kvůli podezření ze špionáže. První záběry doutnajících dvojčat 11. září v New Yorku jsou právě od Bensona. Jednou z jeho zásad je, že rychost je nejdůležitější. Jedním z důvodů jeho úspěchu je jeho nebojácnost zachytit spontánnost za každou cenu, jeho energie, vytrvalost a vynalézavost, jeho víra v rychlost nad stází, v pravdu nad krásou, v poctivou publicistiku nad rafinovaností. Také tvrdí, že první a poslední fotka bývá ta nejlepší. Harry Benson fotografoval také mnoho známých osobnotí, jako jsou např. Sophia Loren, Kate Moss, James Brown, Fred Astaire, Jack Nicholson, Marlon Brando, Al Pacino, Clint Eastwood, Woody Allen, Spike Lee, Alfred Hitchcock, Federico Fellini, Andy Warhol, Liza Minelli, Barbra Streisand, Giorgio Valentino, Greta Garbo, Mick Jagger, Brad Pitt, Beatles, Elizabeth Taylor, Michael Jackson a mnoho dalších. Svým unikátní přístupem k většinou nepolapitelným, svůdným, a trvalým legendám naší doby, je Benson nepřekonatelný v současné fotožurnalistice a portrétování...