Příběhy lidí, kterým MJ pomohl, aniž by se setkali

 

Jednou jsem byla sama doma, naplnila jsem vanu a vzala si velký kuchyňský nůž. Slyšela jsem zvuk rádia od sousedů. Bylo to klidné a já se vůbec nebála. Ve své hlavě jsem tuhle scénu viděla mnohokrát, ale tentokrát jsem byla klidná. Lehla jsem si do vany. U sousedů hrála dobrá písnička, ale já jí nevěnovala pozornost. Vzala jsem si nůž, který ležel vedle mě a chystala se přeříznout si žíly, když ta píseň začala hrát víc nahlas...

´Tehdy v noci jsem tě slyšel plakat, prosíce mě, abych přišel a držel tě ve svém náručí... Slyším tvé modlitby, ponesu s tebou tvé břímě, ale nejdřív ze všeho potřebuji, abys mi podala ruku... Pak může začít věčnost...´

Upustila jsem nůž a plakala jsem. Nevím proč, ale plakala jsem. Tohle je důvod, proč jsem stále tady. Michael mě zachránil a já jsem navždy vděčná“

Mladá žena, která chtěla ve 13ti letech spáchat sebevraždu

 

"Michael Jackson je důvod, proč jsem dnes naživu, kvůli němu jsem se nedostal se do gangu, ke drogám nebo k pití. Dlužím ti svůj život Miku! Už nechci být gangster, chci být na podiu jako Michael Jackson!"

Fanoušek do TV kamery (plakal, když to říkal)

 

"Když jsem byl dítě, žil jsem v místě, kde mnoho lidí kolem mě odsuzovalo můj etnický původ. Kromě mého bratra byl můj jediný přítel můj stín. Když jsem objevil Michaela Jacksona, bylo to skoro jako kdybych objevil nového nejlepšího kamaráda. Pomohl mi přes moje osamocení a smutné časy a dal mi sílu. Užil jsem si tolik legrace posloucháním a sledováním ho při vystupování. Můj bratranec a já jsme bojovali o to, kdo miluje MJ víc, a který z nás by mohl tančit jako on. Otřásl mým světem (rock my world :-) ) Můj život by byl bez hudby a tance MJ rozhodně odlišný. Opravdu mě inspiroval v tak mladém věku. Kdyby nebylo jeho, nejsem si jistý, kde bych dneska byl."

Enoch, zpěvák

 

"Už jen díky tomu, že jsem ho slyšela mluvit o dětech a o tom, jak moc se o nás zajímá, mně dalo pocit, že jsem v bezpečí a milována a že nejsem sama... Nebýt jeho, už bych tady nebyla."

Mladá žena s bolestným dětstvím

 

"Děkuji ti, Michaele, že jsi zachránil mého synovce - mám synovce jménem Ivan (syn mého bratra). Narodil se v roce 1970. Okolo roku 1982-83 uvízl v depresi kvůli drogové závislosti jeho matky, kvůli rozvodu jeho rodičů, kvůli špatným známkám ve škole. Chtěl se zabít a pokusil se o to. Nechtěl s nikým mluvit a bylo vidět, jak uvadá. Má sestra musela poslat svého syna z hlavního města, aby se stal jeho kamarádem. (Byli to bratranci, byli stejně staří, chodili do stejného ročníku.) Dohlížel na něj a pomáhal mu překlenout depresi a izolaci, kterou pociťoval. A potom přišel Michael Jackson a Billie Jean a moonwalk. Můj synovec Ivan ho začal zkoušet jako blázen, poslouchal hudbu a trénoval, dokud se nestal perfektním ´moonwalkerem´ a nezjistil, že je velmi dobrým tanečníkem. Všechny děti ve škole ho kvůli jeho vystoupení začaly mít rády a v 9-10 třídě přemohl depresi a začal své umění předvádět přede všemi. Stal se nejslavnějším dítětem ve škole a miloval to. Děkuji ti, Michaele, že jsi zachránil životy, že jsi zachránil mého synovce."

George D. v internetovém komentáři

 

Nové boty a velké sny

Napsal Robyn Gautschy ze Southeast Missourian, 2011(Photo)

Když byla Lidia Kight's malá, neexistovaly výlety do Disney Worldu, hromady vánočních dárků ani skříně plné bot a oblečení. Narodila se v chatrči o jedné místnosti s podlahou z bláta a byla ráda, že má co do žaludku a může si vzít do školy pero.

Lidia vyrostla v Dominikánské Republice, sotva dvě hodiny lety z Miami, ale jako by to bylo na jiné planetě. Teď je Lidii 41, žije v Jacksonu, má řidičský průkaz, vysokoškolský diplom a tomu odpovídající práci. Na podlaze má koberec, lednici plnou jídla a každé ráno teplou sprchu - to, jak se sem dostala, je dlouhý příběh.

Začal s novým párem bot a snem.

Lidiin otec nikdy nechodil do školy; její matka se dostala pouze do třetí třídy. Měla dvě mladší sestry a velkého bratra. Když jí bylo čtyři nebo pět, její rodiče ji "pronajali" dalším domácnostem, kde pracovala za oblečení a stravu. Mnoho rodin ji bilo. Lidia dělala vše, co mohla, aby se odtamtud dostala, protože by raději byla se svou vlastní rodinou. Jednou utekla od nějaké rodiny, pro kterou pracovala, a její matka jí naplácala na zadek a přivedla jí tam zpátky.

"Moji rodiče se pokoušeli dělat to nejlepší, co se dalo... ale mně to ubližovalo," říká Lidia. "Pracovali jsme tak, abychom měli co jíst. Do dneška je to stejné. Spousta věcí se dosud nezměnila."

Lidiina rodina často putovala po blátivých cestách dolů z hor do města, kde se pokoušeli prodat nebo vyměnit cokoliv se dalo. Pro Lidii to byly drsné výlety, hlavně když byla strarší - její spolužáci si jí dobírali a ona na takové náročné výpravy nikdy neměla pořádné boty. Její palce jsou po letech, které strávila snahou nacpat svá velká chodidla do dětských bot darovaných charitami, doteď ohnuté. Vzpomíná, že v dětství bývalůa zatrpklá a přemýšlela nad tím, proč jí Bůh dal tak těžký život.

"Měla jsem takové umělohmotné boty, které na horké dlažbě vydávaly skřípavé zvuky. Chtěla jsem to, co měli ostatní, co mi připadalo lepší," říká Lidia. "Proč jsem musela sedět na oslu s jídlem a křičet: ´Mám rajčata, mám papáje!´Mnoho let jsem se chtěla schovat pod ocas toho osla."

Ale Lidia věděla, že život toho může nabídnout více a ona to najde.

"Vždycky jsem věděla, že venku je něco jiného; nevěděla jsem pouze, co to je," říká Lidia.

Když jí bylo okolo 10ti let, přišli do její vesnice dobrovolníci, kteří slibovali, že se vrátí se zbrusu novýma botama, které budou udělané jen pro ně.

"Nemohla jsem uvěřit tomu, že by mi to někdo dal.... takové věci jsem slyšela už předtím," říká Lidia.

V Dominikánské republice už bylo hodně misií, buď ale nepřišli do její vesnice a nebo neměli nic pro Lidii. Tentokrát to ale bylo jiné: dostala nový pár bot.

Boty byly z projektu, který sponzoroval Michael Jackson. Lidia a ostatní děti dostali také pár ponožek, batoh plný školních pomůcek a malý překrávač s Jacksonovou hudbou.

Od té doby byl Lidiin život jiný. Škola byla legrace, protože měla nové papíry, pastelky a boty a už se nemusela stydět za to, že nemá nic. Říká, že ty boty a hudba byly důkazem, že na ní někde čeká lepší život. Její přátelé začali mít své vlastní děti a upadali do stejného starého vzorce chudoby a smutku. Lidia věděla, že si zaslouží něco lepšího.

"V mém srdci začalo klíčit semínko," říká. "Byla jsem určena k tomu, abych něco změnila, a to se nestane, jestliže zůstanu v Dominikánské republice. Začala jsem věřit tomu, že to zvládnu."  

Lidia nadále pracovala pro ostatní rodiny a když jí bylo asi 12 let, jedna bohatá rodina jí přijala k sobě. Několik dalších let jí posílali do soukromých škol a vystavili jí zcela novému světu mladých lidí, hotelů, luxusního nádobí a kabelové televize. Její vrstevníci ze školy a jeptišky ale pořád věděli, že byla jen "criada" - chudá zotročená dívka z hor - a nikdy necítila, že by jí v tom světě vítali. Když jí bylo 15, přestěhovala se zpět domů a začala šít v továrně.

Tehdy se v jejím životě přihodila další velká věc. Hlavní mechanik z USA do té továrny koupil nový stroj. Když Lidii učil, jak s ním zacházet, zamiloval se do ní. Bobby byl o téměř 30 let starší než Lidii, ale ona věděla, že on jej její cestou z Dominikánské Republiky. Požádal jí o ruku a vzali se, když bylo Lidii 17 let.

"Nebylo to šťastné manželství," říká Lidia. Byl to alkoholik, byl hrubý a příliš ochranářský. Jednou málem Lidii a její matku, která byla zrovna těhotná, zabil.

"Opustila jsem ho... a můj sen zmizel. Chvíli to bylo dost deprsivní. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem to vzít zpět, ale má matka a malý sourozenec byli skoro mrtví. Takže jsem ho opustila," říká Lidia. Potkala jiného muže a otěhotněla. Když Bobby slyšel, že čeká dítě, řekl, že se chce usmířit a dát dítěti své jméno. Lidia by raději zemřela, než aby své dítě nechala žít stejný život, jaký měla sama - možná je to druhá šance, jaks e dostat pryč, myslela si.

"Vrátil se zpět do mého života a já ho nechala," říká teď Lidia. 3. ledna 1989, sotva měsíc poté, co se narodila její dcera Jennifer, se rodina přestěhovala na Jamaicu a potom do USA.

"Nenáviděla jsem toho člověka, protože ke mně nebyl hezký. Byl to opilec... ale zachánil mě," říká Lidia. Bobbyho týrání se zhoršovalo, ale ona se k němu vracela - na koho jiného se mohla obrátit?

Musela jsem hodně dospět. Nebylo jednoduché být matkou, když jsem u sebe neměla svou mámu, tety nebo sestry," říká. Nakonec se s ním rozvedla nadobro.  "Udělal mi ze života peklo... tak jsme ho opustila a už se nevrátila," říká Lidia.

Její největší cíl byl pokračovat ve vzdělávání, ale každý den zápasila a přišlo jí nemožné, aby toho dosáhla s malým dítětem, stěhovala se po U.S., dostávala se do špatných vztahů, depresí a nakonec bojovala svou vlastní bitvu s drogami a alkoholem.

"Ztratila jsem z dohledu to, proč jsem sem přišla," říká.

Lidia se nakonec vdala za jiného muže a měla syna Erika, kterému je teď 16 let. Vztah nefungoval, říká Lidia, ale ten muž je pro Erika, stejně jako pro její 22 letou dceru Jennifer stále opravdovým otcem. 

Když se lidia přestěhovala do Missouri a měla syna Prestona, kterému je teď 5 let, věci se začali měnit. Sblížila se se svou tchýní Karen Kightovou a v jejím životě se poprvé objevili dobří přátelé a rodina, která jí podporovala. Lidia opět zkusila získat G.E.D., ale ztroskotala na jazykové bariéře (její původní jazyk byla španělština a její angličtina nebyla perfektní), psaní a matematice - a na porušeném obrazu sebe samé.

"Myslela jsem, že jsem nevzdělavatelná, hloupá a natvrdlá holka z Dominikánské republiky. Přišla jsem odnikud, od nikoho, z ničeho, "říkáá Lidia. V testu G.E.D. propadla třikrát, než se jí v dubnu 2010 podařilo projít. S podporou přátel, rodiny a Boha začala Lidia navštěvovat setkání anonymních alkoholiků a už více než tři roky neužívá ani drogy, ani alkohol.

Co jí nutí, aby šla za svým cílem, když by se většina z nás vzdala po jednom nebo dvou pádech? Lidia opět říká, že to všechno začalo s jejím prvním párem nových bot a tím, co se naučila z péče a štědrosti neznámého člověka.

"Michael Jackson mě inspiroval k tomu, abych snila, když jsem si myslela, že nemůžu. Neučili mě snít," říká Lidia. "Jsem vděčná za to, že jsem teď se svým životem tak, kde se můžu zlepšovat... a nemyslím si, že mě sem Bůh dostal kvůli tomu, abych se zastavila."

Lidia pracuje jako servírka a začíná druhý ročník vysoké školy Cape Girardeau Partnership for Higher Education. Její matka a nejmladší bratr, kterému je teď 23 let, žijí v New Yorku a její starší bratr a dvě sestry žijí stále v Dominikánské republice. Linda svou rodinu neviděla 6 let, ale je s nimi v telefonickém kontaktu a posílá peníze, kdykoliv je to možné. Moc se tam toho nezměnilo, říká.  

"Láme mi srdce mluvit se svými sestrami. Jsem z toho smutná, protože toho nemůžu moc udělat," říká Lidia. Doufá, že s pomocí své matky a bratra bude moci dostat zbytek své rodiny do USA.

"Strašně ráda bych své sestry svezla ve svém autě. Moc bych chtěla, aby mé sestry mohly vstátt a dát si teplou sprchu... chodit po koberci. Chtěla bych je vzít do Walmartu a do bufetu ´sněz co můžeš.´ Takové věci v Domnikánské republice nejsou," říká Lidia.

Jak moc se Lidia chtěla z Dominikánské republiky dostat, ještě jí zcela neopustila. Byla zvyklá lhát o tom, odkud pochází a jaké má vzdělání.

"Styděla jsem se za tyhle věci. Měla jsem pocit, že sjem chameleon, protože jsem byla tím, kým mě ostatní chtěli mít," říká Lidia. "Teď jsem hrdá na to, kdo jsem - na to, že jsem vyrostla v Dominikánské republice, na podlaze z bláta, bez bot a požívajíce kadibudku. Jsem na sebe hrdá."

(Photo)Lidiina dcera Jennifer žije v Dexteru, Mo., a její syn Eric žije se svým otcem na Floridě. Oba je vzala do Dominikánské republiky a jednou tam plánuje vzít také Prestona. Chce, aby viděli, jaký je tam život a aby si vážili všeho, co mají v USA. Všechno, co po nich chce je to, aby měli své sny, tak jako ona.

"Naučila jsem se, že nikdy nesmím přestat snít a nikdy se nesmím vzdávat, " říká Lidia. "Nemůžeš přestat. Byly okamžiky, kdy jsem přestala, okamžiky, kdy jsem ztratila ze zřetele, kdo jsem. Musela jsem posbírat všechny kousky a pokračovat. Vždy mít cíl."

Stejně jako většina dívek si i Lidia přála zamilovat se, vdát se a žít šťastně až do konce života. Ačkoliv teď není vdaná, mlžná má něco lepšího - sebe samou. Svou nezávislot. Své vzdělání. Boha. A, opět, své sny - protože to je něco, co jí nikdo nevezme.

"Poprvé v životě se cítím kompletní... a to je něco, co mi nemůže dát žádný můž, žádný vztah. Takže nikdy nepřestaňte snít. Já nikdy nepřestala, ať se dělo cokoliv." 

 

Píseň od Amy Grace

Jsem lepší než jsem bývala
Jsem stínem světla, které na mě svítí

Jemný a laskavý
Anděl v převleku
Pravda mezi lži
Takový jsi

Jsem-li moudrá, pak proto, že jsi mi pomohl růst
Rozeznám-li špatné od správného, je to proto, že jsi mi ukázal, kterou cestou se vydat
A nic víc opravdu nepotřebuji vědět
Protože…

Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučila od tebe
A všechno dobré v mém srdci a duši
bylo zažehnuto vším, co děláš
Každý má své démony
Ale ty jsi ty mé naučil jednu nebo dvě věci
Otevřel jsi je pocitům, které jsem nikdy nepoznala...až od tebe

Neexistuje hora, kterou bych nezdolala
Ukázal jsi mi, jak se všemi pohnu láskou

Jemný a laskavý
Stále pohorný
Krása leží uvnitř
To jsem se naučila od tebe

S přemýšlivou myslí půjdu v tvých stopách
Budu-li vypadat, že zářím, je to proto, že stojím ve tvém odlesku
A žádné jiné místo nemá cenu zlata
Protože…

Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučila od tebe
A všechno dobré v mém srdci a duši
bylo zažehnuto vším, co děláš
Každý má démony
Ale ty jsi ty mé naučil jednu nebo dvě věci
Otevřel jsi je pocitům, které jsem nikdy nepoznala...až od tebe

Jsem lepším člověkem, než jsem bývala…

 

www.amygrace.comwww.acosmicconnection.com/blog/

 

 

Bolest je melodie a radost je tanec

 
Doufám, že se tohle dostane k tvému duchu. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Nemáš ponětí, co jsi pro mě znamenal celý můj probuzený život. Pocházet z rodiny, kde se předpokládala láska, ale cítila se jako nucená povinnost. Kde mi moje máma řekla, že mám velké rty a že jsem ošklivá. Cítila se jako nechtěné břemeno. Introvertní, plaché dítě. Vždycky mimo. Nikdy jsem se s nikým necítila ve spojení, kromě mé milované babička, která ale odešla příliš brzy. Ale ty, Michaele. Vždycky jsi tu byl, díky tobě jsem unikla z reality. Jediné, co mě muselo utěšit, jsi byl ty a moje představivost.
 
Při zvuku tvého hlasu šli vždy bolest, zmatek, bití, smutek a osamělost vždycky stranou. Vzal jsi mě tak daleko. Byl jsi můj první taneční partner, můj nejlepší přítel, můj kluk. Tančili jsme v uličce za mým domem a v mém pokoji, kdekoli, kde jsem mohla být sama. Jamovali jsme na Thriller, Rock With You, PYT, Billie Jean... Ach , tolik jsme se spolu nasmáli, když jsme seděli na posteli, jedli sladkosti a pili limonádu. Naše břichá byla plná smíchu a sladkostí. lol .. Vždy jsi vzal mé slzy bolesti a proměnil je v slzy smíchu
 
Řekla jsem ti všechno, Michaele. Všechna moje tajemství. A ty jsi je nikdy nikomu neřekl. Někdy jsme tancovali celou noc. Rozedrali jsme kazetu Thriller, lol. Byli jsme perfektní taneční pár. Jako Ginger Rogers a Fred Astaire.
 
Vyrostla jsem, a vypadala jsem docela dobře. Tak trochu tanečnice. Díky cvičení s tebou v mé ložnici, lol. Tam se odehrály nějaké lásky, ale nikdy spojení. Jen chvilkové naplnění prázdnoty. Často jsem se vracela, abych tě navštívila. Když jsi vydal Remember the Time, samozřejmě jsem si myslela, že je to POUZE PRO MĚ. Když po tobě šlo všechno to zlo, zní divně, ale nebála jsem se. Ne proto, že jsem věřila, že jsi to neudělal. VĚDĚLA JSEM, ŽE JSI TO NEUDĚLAL. VĚDĚNÍ A VĚŘENÍ JSOU DVĚ ÚPLNĚ ROZDÍLNÉ VĚCI. Věděla jsem, že můj nejlepší přítel je zcela prostý zla. Chtěla jsem, abys byl dostatečně silný na to, abys viděl naskrz. A ty jsi byl. Verdikt byl takový, jaký jsem očekávala. Ale podle mě jsi nikdy neodbržel SPRAVODLIVOST ani mír. Život zase pokračoval. Jako dospělá žena teď stále hledám to, co jsem hledala jako dítě. Bezpodmínečnou lásku. Zlomila jsem několik srdcí, a nějaká tvrdší srdce zase zlomila to moje. Vdala jsem se a pak jsem se rozvedla. Měla jsem 3 krásné děti. Teď jsou dospěé. Dala jsem jim dar bezpodmínečné lásky. A ty jsi zpíval One More Chance (Ještě jednu šanci) ... Ach, je to tak krásné video. Miluju to video. Jak jsi dal fanoušky na pódium. Řekla jsem si, že Michael prostě neví, že jsem teď dospělá.
 
Oznámil jsi svá poslední vystoupení. Byla jsem vzrušená. Nezajímala mě cena. Uvidím svého miláčka.

Jednoho dne ale země pukla, a moje hruď se roztrhla.
 
Nějaký šílený muž mluvil o tom, že Michael Jackson zemřel. Co!!??? Co jsi to řekl?? Ne .. Ne, odmítla jsem.
 
Když jsi zemřel, neplakala jsem pro tebe, nemohla jsem. Byla jsem v šoku, řekla jsem si, že Mike ani neví, že existuji. Byla jsem na tebe tak rozzlobená. Za to, že jsi ohrozil svůj život. Za tvé krásné děti. Za to, že budu muset jít životem bez tebe. Ztuhla jsem. Odmítla jsem připustit, že svět truchlí. Nemohla a nechtěla jsem se rozloučit se svým nejlepším přítelem z dětství. Neřekla jsem sbohem. Nemohla jsem.
 
Věci, o kterých jsem léta a desetiletí nemyslela ... Všechno se vrhlo zpátky. Všechen ten čas, kdy jsi mě utěšoval. Všechen čas, kdy bylo moje tělo bolavé z bití, a můj obličej byl pohřben v slzách v polštáři. A najednou se objevil v rádiu. (Got me working day n night) Thriller night) Jako bys věděl, že tě potřebuju. Vybídnul jsi mě, ať opustím přítomnost a odejdu s tebou to tvé země. Země hudby. A budeme tančit, dokud to nepřestane bolet. Dokud nezapomenu. A já zapomněla na velmi, velmi dlouho.
 
Nemohla jsem tě nechat jít. Teď  ale myslím, že jsem připravená. Ne na to nechat tě jít. Ale poděkovat ti za to, že jsi tu vždy byl, Michaele. Vždy jsi se mnou tančil. Vždy jsi převáděl fantazii do reality. Vždy jsi mi dal místo, kam uniknout - hudbu. Děkuji Michaele. Za místo, kam můžu uniknout. Nevyrostl ze mě hořce ani rozzlobený člověk. Děkuji, že jsi mi dal důvěru, abych vypustila svou bestii, svou smyslnost. Pomohl jsi mi uchovat si mou nevinnost, takže mohu milovat bezpodmínečně, a široce se vyhýbat zlosti a hořkosti. Děkuji, že jsi mi dal odvahu, abych se nepovažovala za podivnou nebo ošklivou. Jediné, čeho lituju, je to, že jsem nikdy neměla šanci být tam pro tebe, když jsi trpěl. Takže, myslím, že se uvidíme v naší zemi, v zemi hudby, kde je bolest melodie a radost je tanec. Děkuji ti příteli. Má lásko, miluji tě. Napořád.
 
 YouTube komentář od Queen Empress, rok 2018

 

Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com