Fanoušci

Fascinace a vzájemná láska

 

"Co si pamatuju nejvíce, byla Michaelova oddanost jeho fanouškům. Čerpal sílu z jejich lásky a jeho vděčnost za jejich ohromující náklonnost byla bezedná.

Vzpomínám si, jak jsem ho viděl v new yorkském hotelovém pokoji, jak před odjezdem prohlíží všechny šuplíky a skříně. ´Ztratil jsi pas?´, žertoval jsem. 

´Nechci tu nechat nějaké dárky,´ řekl mi vážně. Vyndal z papírového sáčku plyšovou hračku, kterou fanoušek ozdobil srdci, a přitiskl si ji k srdci způsobem, který jsem už znal. Michael objímal každý dárek, který dostal, jako kdyby chtěl do svého srdce absorbovat energii lásky.

´Schovávám si všechno, co dostanu,´řekl. ´Uchovávám si všechno jako poklad. Je to pravda. Mám balík M&M´s, které jsem dostal před 30ti lety, když jsem byl malý. Jednou pro to postavím muzeum.´"

"...Jeli jsme z Knightsbridge hotelu s trochu stáhnutými okýnky. Kolem chodníku byl dav asi 2000 lidí. Asi 60 mladých lidí se oddělilo od davu a běželo za naším autem. Bál jsem se, že by někdo z nich mohl spadnout pod naše kola, ale oni byli tak nevázaně šťastní. Křičeli: ´Michaeli, milujeme tě!´

Michael dal pokyn řidiči, aby zpomalil, otevřel a dotýkal se rukou svých fanoušků. ´Milujeme tě, Michaeli!´´Já vás miluji více,´ odpověděl.

Během těch několika dalších dnů jsem ho to slyšel říkat mnohokrát. Když Michael předstoupí před své fanoušky, kteří čekali hodiny na to, aby ho mohli na chvilku vidět, vidíte, že někteří z nich zkamení. Mají pro něj zprávy, chtějí mu říct, co pro ně znamená, jak se jich dotkla jeho muzika, ale všechno, co v té chvíli dokážou, je hledět.

Mnoho z nich přináší ručně dělané dárky, vyšívané podušky, kresby, svíčky, vlajky. Vezme si (MJ)každou tu věc a na chvíli ji podrží. Říká: ´Děkuji ti, miluji tě´ pořád a pořád dokola. Neodmítá žádosti o autogram nebo fotku. V Oxfordu jsem s ním za velkého deště šel přes 200 metrů tam, kde bylo mnoho jeho fanoušků, kteří nedostali lístky. Všichni tam stáli v dešti a modlili se, aby ho mohli spatřit. A to byli ti praví fanoušci.

Michael opravdu miluje své fanoušky. Když jim to říká, neříká to povrchně, jako to dělá mnoho hvězd. Myslí to takhle: Když jsme šli té noci v dešti, pohyboval se pomalu, s berlemi, nohu měl v sádře. Časem jsme se dostali zpátky do limuzíny. Byl zmrzlý a vyčerpaný. Dotkl jsem se ho svýma rukama a nechal ho načerpat mou energii. Seděl tiše se zavřenýma očima, perfektně akceptoval možnost léčení pozitivním myšlením.

Dárky od fanoušků jsou vystaveny v Michaelově hotelovém pokoji. Kdekoliv zůstává, a on se hodně stěhuje, dokonce i mezi různými místy v jednom městě, jeho oblíbené dárky jsou na očích. A on má hodně oblíbených dárků. Používá je jako ´slib´, připomínají mu lidi, kteří s ním nemůžou být, tak jako vy dáváte fotky svých blízkých do peněženky. Na Michaelových stěnách jsou obrázky jeho vlastních dětí, obrázky jeho a jeho přátel, ale to množství dárků od obdivovatelů jako by bylo také jeho rodinou....

Dva jeho fanoušci se vloupali do mého domu, když jsem se ženil. Michael byl můj svědek. Tihle dva nakonec prosili jen o to říci Michaelovi ahoj, když ceremonie skončí.

Michael jim neřekl jenom ahoj. Usmál se na ně, objal je, převzal jejich dárky, nechal se s nimi vyfotit, natočit kamerami ... řekl jim, že si cení jejich přátelství, že se vystavili takovému nebezpečí, aby mu přinesli dárky. Oběma jim požehnal..."

Uri Geller, izraelský jasnovidec a kouzelník

 

"Michael byl skutečně neuvěřitelný člověk. Tolika lidmi byl špatně pochopen.

Byl neuvěřitelně, neuvěřitelně, neuvěřitelně citlivý. Byl k lidem skutečně citlivý. Jedna z prvních věcí, které si uvědomí lidé, kteří s ním pracují, je fakt, že chce, aby se s každým správně zacházelo.

Úplně pokaždé, když jsme šli ven - pokuste si to představit - každý den byli u jeho domu fanoušci. A on pokaždé stáhl okénko u auta. Vždy zastavil a mluvil s lidmi, s těmi fanoušky, úplně pokaždé a to až do bodu, kdy jsem se začal obávat o jeho bezpečnost. Své fanoušky bere velmi vážně, je neoblomný a vlídný."

Big E, jeden z Michaelových bodyguardů v rádiovém rozhovoru

 

"Byl to hrdý muž se spoustou důstojnosti a slušnosti. Vidět ho bylo totálně vyčerpávající a všechno to bylo téžké unést. Poté, co bylo jisté, že bude stíhán soudně, byl nejdříve úplně v háji. Nemohl uvěřit tomu, že mu to mohli udělat. Ale po tomto období deprese se sebral a změnil přístup. Opět se stal bojovníkem a byl připraven celou záležitost napadnout. Přesto to pro něj bylo neuvěřitelně těžké období.

Kdyby neměl své fanoušky, bylo by pro něj téměř nemožné najít další smysl života.

Byl jsem tím trochu šokován. Věděl jsem, že Michael své fanoušky skutečně miluje. Ale nikdy by mě nenapadlo, kolik síly získal z faktu, že ho fanoušci milují.

Když se cítil špatně a byl na dně, fanoušci ho rozveselili svými dárky a dopisy. A on je z celého srdce miloval. Především malby. Nejen v těchto krušných časech, ale vždy. Ať jsme byli kdekoliv, když byli okolo něj fanoušci a on spatřil kresby a malby, vždy řekl: ´Přineste mi ty obrázky, přineste mi je!´

Fanoušci byli jeho rodinou. Byli jeho berlou a dávali mu sílu. Více, než cokoliv jiného. A on je pro tohle nade vše miloval. Říkal to i svým dětem. Pokaždé, kdekoliv jsme byli, např. v hotelu, ukazoval fanoušky svým dětem a vysvětloval jim, co pro něj fanoušci znamenají a jak moc ho milují.

Michaelova síla a útěcha jasně přicházela od fanoušků. Miloval je více, než mohou slova vyjádřit. Vždy, když řekl, že je miluje a ´Miluji vás více´, byla to prostě pravda.

Dieter Wiesner o Michaelovi a jeho fanoušcích v období soudu

 

"Já prostě miluju svoje fanoušky! Miluju je do jednoho a co dělá mé srdce štastné je, když vidím, že podporují mou víru v rodinu a děti. Mají ty velké transparenty s dětma a jsou se mnou, pochopili to, víš? Oni chápou, co říkám ... !!!!"

"Byl jsem obdařen darem, který mi dal Bůh a nejsem "dnes tady, zítra pryč" umělec a to dovoluje lidem, veřejnosti, se mnou růst. Když se mnou vyrůstají je to větší emocionální kontakt a oni se cítí se mnou propojeni, jako bych byl jejich bratr. Lidé ke mě přicházejí a řeknou "Michaele" začnou mluvit, chytnou mě prostě jako by byli můj bratr nebo sestra. A já hraju jako kdyby, víš, musíš s tím souhlasit. Oni opravdu cítí, že jim patříš."

 

"Oni opravdu někdy blázní... Jsou velice šťastní, že mě vidí. Mají pocit, jako když mě osobně znají. Mají moje fotky na svých stěnách, víte, moje hudba hraje v jejich domě, takže mě chtějí obejmout, nebo se mě dotknout, políbit... Tak obvykle reaguji zpět s objetím. Protože je miluji... Já opravdu miluji mé fanoušky. Amen, amen ze srdce. To je skutečná pravda. Miluju je. Stejně jako když jdeme do určité země na turné třeba a oni jsou venku, a spí na ulici. A nechám jim koupit pizzu, a teplý čaj... Opravdu se o ně postaráme. Jsou velmi, velmi, velmi sladcí a podporují mě, pomáhají mi."

Michael Jackson 

 

Rabín Schmuley: "Takže nejdříve tě milovali kvůli písním a tanci, ale pak se dostali za ten bod."

Michael Jackson: "Yeah, oni objevili to, jaký jsem, co se snažím říct... V hudbě je poselství, které je víc než jen beat a rytmus. Má to nějakou opravdovou hloubku."


"Michael se dotkl našich srdcí a inspiroval miliony po celém světě svým mimořádným hudebním talentem a opravdovou láskou a péčí o lidstvo. Naši lásku a vděčnost si Michael zasloužil tím, kdo byl a co dělal a napomohl tomu, aby se tento svět lepším místem. Byl bezesporu jedním z největších humanistů naší doby, ten, který jediný udělal pro svět více, než mnoho vlád. Michael si zaslouží všechnu lásku, kterou dostával, a bude ji nadále dostávat od fanoušků po celém světě navždy ...

Cítíme velkou pravdu, která v něm žila, čistotu, která byla v jeho srdci, nevinnost jeho duše. Slyšíme v jeho hlase smutek, touhu, krásu a vášeň skutečného ducha. Milovali jsme se Michaela vroucně a stejně tak nás zamiloval on. Byli jsme mu inspirací, aby i nadále vytvářel tu nejlepší hudbu na světě. Byla to láska jeho fanoušků a také jeho rodiny, která mu pomáhala ve velmi těžkých časech v jeho životě. Michael byl jednou z nejvíce nepochopených osob.

Ti, kdo měli to štěstí, a byli v blízkosti Michaela a opravdu ho znali, ho shledávali úžasně milujícím, starostlivým, inteligentním a géniálním. Michael byl nadaný mimořádnou pravomocí projevu a když zpíval, lidé byli schopni vnímat a cítit jeho energii, což přivádělo tisíce fanoušků k mdlobám ve stavu hudební blaženosti na většině jeho živých vystoupení během jeho tří světových turné. Při písni během turné HIStory ve Vídni jedna dívka omdlela v Michaelově náručí a on ji zvedl, aby jí podal bodyguardovi a dokázal, že také fyzicky byl silnější, než si někteří lidé mysleli. (pozn. - video vlevo na liště) Michael měl se svými fanoušky naprosto výjimečný vztah, neviděný u jiných umělců. Stáli při něm za každých okolností a on mnohokrát zdůraznil, že si toho nesmírně váží."

Fanoušek na You Tube 


 Vzkazy pro fanoušky:

 

"Děláte mě tak šťastným, cítím vaši energii přes zeď.

Obloha je limitem.

Vyšší vědomí.

Jako vždy, pracuji tvrdě na hudbě, filmu a představení.

Miluju vás.

Michael Jackson
 

Mám vás všechny skutečně moc rád.

Dnes večer nahrávám, pro vás všechny,

jste mojí skutečnou inspirací.
Žiji pro vás a pro děti.
Buďte živí, buďte volní, pociťujte plynulost, bezděčnost, podstatu Boha.

Miluju vás.
 

M. Jackson a rodina

 

 

Musím teď spát, opravdu vás všechny navždy miluju, slibuju.

S láskou Michael Jackson

 

 

 

 

 

 

 

Všechny vás moc a moc miluju. Jsem bez vás osamnělý, jste můj život. Prosím, vždy mě milujte. Spalte všechny bulvární noviny. S láskou Michael Jackson

 

 

 

 

"Byli jste to vy, kdo dali své srdce všanc. Byli jste to vy, kdo vystoupili z řady, aby obhajovali někoho, koho milují. Byli jste to vy, kdo mě, v celosvětovém měřítku, podporovali - jako má armáda, mí bojovníci lásky..."

Michael Jackson ke svým fanouškům

9. října, 2007

 

Mým fanouškům po celém světě:

 

Chtěl bych vám poděkovat za všechny krásné dopisy, fotografie, videa a dárky, které jste mi poslali k narozeninám.

Byl jsem ohromený vaší laskavostí.

Vaše pokračující láska a podpora pro mě znamená opravdu hodně. Skutečně miluju a vážím si vás všech... z hloubi mého srdce.

Byl jsem teď skutečně zaneprázdněný. Doufejme, že všichni uvídíte výsledky mého nedávného focení pro L´Uomo Vogue.

Brzy se s vámi podělím o další vzrušující a překvapující novinky.

Prosím, znovu vězte, že každého z vás miluju a posílám vám srdečné poděkování a vřelé přání.

Upřímně, Michael Jackson

 

 

 

Jste tak krásní

 

Mí fanoušci jsou důvodem, proč pokračuji v tom, co dělám. Vidím je jako svou rodinu, své přátele, své děti. Bez svých fanoušků nebych nebyl člověkem, kterým jsem. Věnuji tuto knihu vám všem a chci, abyste věděli, jak moc vás všechny miluji.

 

 

Jste pro mě tak krásní

Vaše opravdová láska mi ukázala cestu

Cestu, kterou jsem musel jít

Jsem šel s vámi

 

Tisíce mil 

Skrze zraňující lži

S vámi jsem stál silný

 Probojoval jsem se tím

 

Jste tak krásní

Jste tak barevní

Jste tak kouzelní

Jste mojí spásou

 

Šetrně jste osušili mé slzy

Spláchli mé strachy

Díru v mé duši

Jste zacelili

 

Protože vy,

Vy jste tak krásní

 

(Jste vším, čím jsem já)

(Hluboko v mé duši)

 

Byli jste tam

 

Michael Jackson v jeho oficiální foto knize



 

V roce 1991 nazpívali fanoušci Michaela Jacksona z UK a Irska píseň Look What You´ve Done. Píseň napsala a produkovala textařka a skladatelka na volné noze Denisa Pfeiffer jako poctu Michaelovi. Po dokončení videa zaslali kopii na 8 různých míst spojených s Michaelem.
 
O několik let později, v rozhovoru se skladatelem písně, Michael řekl toto: "Ano! Mám 3 kopie! Plakal jsem, když jsem to viděl. Dal jsem to do kufru s věcmi, které si nechávám."
 
 

 

Hysterie a davové šílenství

To, co se dělo okolo Michaela Jacksona je nevídané. Kamkoliv šel, kdekoliv se objevil, brzy byl obklopen davem lidí, kteří se k němu chtěli dostat co nejblíže. Stávalo se to po celém světě po celý jeho život. U jiných slavných lidí takovéto šílenství nikdy netrvalo v takovéhle intenzitě takhle dlouhou dobu. Kdo by to vydržel? 

 

"Pokud jste to nikdy nezažili, nedokážete si představit, jaké to je. Ty dívky to myslely vážně. A stále myslí. Ony si prostě neuvědomují, že vám mohou ublížit, protože to přece dělají z lásky. Myslí to dobře, ale já mohu potvrdit, že to bolí. Máte pocit, že se dusíte, nebo že vás roztrhají na kousky. Chmatá po vás tisíce rukou. Jedna holka vám kroutí zápěstím a druhá vám stahuje hodinky. Chňapou vám po vlasech a divoce za ně tahají. A to pěkně bolí, jako když vám hoří hlava. Klopýtáte, padáte přes věci a jste strašně poškrábání. Jizvy mám dodnes a přesně si pamatuju, ve kterém městě jsem ke které z nich přišel. Velmi brzy jsem se naučil jak proběhnout davem rozdivočelých dívek před divadly, hotely a na letištích. Je důležité chránit si rukama oči,, protože v tak vypjaté  situaci si ty dívky neuvědomují, že mají nehty. Je mi jasné, že to fanynky myslí dobře a já je mám rád už pro to nadšení a podporu, ale davové scény mě děsí."

Michael Jackon ve své knize Moonwalker

 

"Být obléhán zástupem lidí bolí. Ne psychicky, ale fyzicky. Vaše tělo je jako nudle, o kterou se přetahuje deset různých lidí. Oni si to neuvědomují, strašně moc vás milují a prostě vás kus chtějí. Říkají: ´Dostanu z něj kousek, ať už je to jeho tričko, vlasy, obličej, cokoliv.´ Jsou fanoušci, kteří třeba mají trochu mých vlasů. Mohl bych teď přijet do Anglie a oni by mi je ukázali a řekli: ´Tohle jsou tvé vlasy z doby před třemi lety.´ Já bych řekl: ´Jejda.´ Mají je v peněžence. Sbírají vlasy." 

Michael Jackson

 

"Nikdy, nikdy nepochopíme, čím procházel. Nemoci přejít přes ulici, aniž by se k němu neseběhl dav. Být souzen, zesměšňován, kolik bolesti může někdo unést? "

Marlon Jackson, Michaelův bratr

 

 

"Ta tlačenice uvnitř obrovského obchodu s deskami na Oxford Street byla hrozná. Lidé se smáli a brečeli najednou. Naproti mě byl kluk, který držel u ucha telefon a křičel do něho "Mami, tomu bys nevěřila!! Naproti mě stojí Michael Jackson!!! Kdybys ho tak mohla vidět!". Michael k němu přišel a vzal si od něj telefon, do kterého řekl "Ahoj! Kdo tam je? Ano, jsem to opravdu já ..." Další konverzaci Michaela s matkou toho kluka jsem už neslyšel, protože všude kolem bylo tolik povyku. Venku rozběsnění fanoušci skoro povalili starou paní na kolena. Kolem bylo tak 2000 fanoušků a ta paní tam jen tak procházela. Musel to pro ni být otřesný zážitek. Nebudete věřit tomu, co se stalo potom. Michael Jackson je velký muž - než jsem ho potkal, byl pro mě muž - dítě, ale ve skutečnosti má skoro 180 centimetrů a jeho ruce vypadají jak rukavice na baseball. Chytil tu ženu a vedl ji za auta, kde se jí velmi slušně představil. Ta žena, mohlo ji být tak 80, se chovala přiměřeně svému věku a odmítla nastoupit do auta. Když ji tedy Michael vedl ven z davu, povídal jí o svých dětech, jak moc je postrádá.

Pak jsme přijeli na Paddingtonské nádraží, odkud jsme měli jet vlakem do Exeteru. Bylo tam tolik lidí. Viděl jsem Michaela, jak zakopl a oddělil se ode mě a od své ochranky. Najednou byl uprostřed všech těch těl a já ho na chvíli neviděl. Jako v hororu jsem pozoroval, jak se blíží k vlaku, jen chvilku a jeho fanoušci by ho strhli pod kola. Potil jsem se úzkostí, když se objevil a pak hned zmizl za plakáty fanoušků. Utíkali jsme do vozu a já mu pomohl dovnitř. Unaveně zapadl do sedadla s rozcuchanými vlasy. Cítil jsem se tak špatně, že jsem se ani nezeptal, jestli je v pořádku. Michael mě vždycky oslovuje celým jménem. Čekal jsem, že mi řekne "Uri Gellere, málem mě zabili a byla to tvoje stupidní chyba!" Ale to co řekl s velkým úsměvem mě dorazilo. "Jsem v pořádku Uri Gellere. Neboj se. Nezlob se na ty lidi, protože oni nevědí, co dělají a já je mám rád."

Uri Geller, jasnovidec a kouzelník



 

 

 

Zážitky fanoušků

 

"...konečně Michael vstoupil. Bylo to, jako by se Země zastavila. Média k němu byla tak krutá, dokonce i tehdy, říkala, že je zvláštní a divný, ale mně takový nepřipadal ani trochu. Viděla jsem, že ten krásný, dobře oblečený muž, který procházel dveřmi, je zdvořilý, pěkně mluví a je laskavý jako vždy. Nikdy nezapomenu na ten úsměv, ten hypnotizující úsměv, který vám prostě vyrazí dech. Vypadal skutečně úžasně. Pamatuji si pouze na jedinou podivnou věc a to, že se zdálo, že vše, okolo čeho prošel, se rozsvítilo a taky že jste z něho prostě nemohli spustit oči. Také si pamatuji, jak zavolali nás a Michaela kvůli společnému focení a jak Michaelovi můj manžel, který stál při focení přímo za ním, položil obě ruce na ramena a nechal je tam dokonce i poté, co mu fotograf řekl, ať je dá pryč a jak Michael otočil hlavu a rozkošně se usmál."

Paula Katsikas, výherkyně večeře s Michaelem v březnu 1992
 

"Děkuji Bohu za to, že jsme se vydali do Gary, abychom Michaelovi ukázali naší lásku a podporu, když se vracel do svého rodného města. Když jsem jela po dálnici, modlila jsem se za něj a meditovala, prosila jsem Boha, aby se na naší cestě za Králem Popu do Gary stalo něco zázračného. A jsem hrdá na to, že můžu říct, že ten "zázrak" se stal, protože moje 17ti letá neteř, která se mnou žije, byla požehnána velikým objetím od Michaela Jacksona samotného, když jsme byli u jeho domu na Jackson Street. Mezi tisíci fanoušky a reportéry totiž stála tak blízko, že když zavolala jeho jméno, podíval se jejím směrem a tak mu řekla, že jedeme více než 15 hodin, abychom ho viděli. Michael si jí nechal přivolat a ona k němu šla s rozpřaženýma rukama a i Michal jí přivítal s rozpřaženýma rukama. Objali se a ona nemohla zadržet slzy, tak si položila tvář naproti Michaelově a plakala. Michael jí celou dobu držel a hladil jí po hlavě, aby jí uklidnil. Když přestala plakat, vyfotil se s ní. Nikdy na to nezapomene."

Dorothy J. B. o zážitku z 11. 6. 2003

 

V Hamburku fanoušek podal Michaelovi klobouk, aby se mu na něj podepsal. Zdálo se však, že Blanketovi, který tam byl, se líbil natolik, že mu dovolili nechat si ho. Michael poté vzal Blanketovo tričko, podepsal se na něj a dal ho fanouškovi namísto kloubouku. Na tričku je napsáno "Blanketovo" tričko, s láskou Michael Jackson."

Příběh ze 30. ledna 2006

 

 

"V září 2001 se sjeli fanoušci z celého světa, aby v New Yorku viděli Michaela na dvou koncertech v Madison Square Gardens. Ráno po druhém koncetu teroristé naletěli do Dvojčat a zničili město i svět.

Letiště byla zavřená, lety zrušené a mnoho z nás uvízlo daleko od domova. Michael toho rána opustil Palace Hotel, ve kterém pobýval, ale na každý večer poslal svou ochranku zpět do města, aby na nás dohlédla a ujistila se, že máme dost peněz a bezpečné místo, kde můžeme být.

 

Asi týden po útocích ochranka přijela s Michaelovým tour autobusem, aby posbírala zbylé fanoušky, bylo nás asi tucet z Evropy. Na Michaelův příkaz - a za jeho peníze - nás vzali do McDonalda a do kina pak nás odvezli k holtelu v New Jersey, kde pobýval.

Michael Jackson fans tour bus

Ten večer jsme Michaela neviděli, ale volal nám, aby zjistil, jak se máme a vyzval nás, ať přenocujeme v autobuse, který měl řady patrových postelí, každá se svou vlastní DVD obrazovkou.

 
 

Ve velmi děsivou dobu a místě v historii jsme se díky Michaelovi cítili v bezpečí a chránění. Nikdy jsme neslyšela, že by o tom, co pro nás udělal, veřejně mluvil, protože to samozřejmě nedělal pro publicitu nebo chválu. Udělal to, protože k tomu byl puzen laskavostí, starostlivostí a láskou."

Talitha Linehanová

 

"Bylo mi dopřáno setkat se s králem. Po zbytek mého života na to nezapomenu. Byla jsem vybrána k účasti na premiéře filmu Pátý element na filmovém festivalu v Cannes jako společnice Jeana Paula Gautierse. Druhý den mě pan Gautiers informoval, že jsme byli pozváni na premiéru Michaelova videa "Ghosts". Přinesla jsem jednorázový fotoaparát (ano, na jedno použití) a sedla si na své místo v druhé řadě uprostřed. Brzy tam byl hodně zmatek, lidé vyskočili ze svých sedadel a běželi ukořistit fotku s Michaelem, který byl v sevření šílené ochranky. Ta pana Jacksona doprovodila na jeho místo, a já málem dostala infarkt, protože to bylo to přímo v řadě přede mnou!

Jakmile se usadil a ztlumila se světla, poklepala jsem mu na rameno a on se otočil s usmál. Pak se mě svým hlubokým chlapeckým hlasem zeptal: ´Ahoj krásko, jak se máš?´Nemohla jsem mluvit, ale fotila jsem. Ačkoliv byla tma, poklepala jsem na něj ještě několikrát a vyfotila pár fotek a on se pokaždé smál s dotazem, zda si užívám.

Po premiéře souhlasil, že se se mnou vyfotí, ale když se to chystal udělat, nahrnul se k němu dav lidí a on musel z bezpečnostních důvodů rychle odejít. Naposledy jsem pana Jacksona viděla, když ho ode mě odváděli pryč. Poslední věc, kterou mi řekl, bylo: ´Mrzí mě to, krásko, doufám, že si pořád užíváš.´  To byl den, kdy jsem se setkala s králem a který jsem i nadále ctila. (...)"

Stacey McKenzie o premiéře Ghosts, 1997

 

  Michael s fanoušky:

Fanynka, která omdlela na pódiu:

 

Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com