Část třetí

"THIS IS IT"

 

1. díl

V lednu 2008 pobýval Michael Jackson stále v Palms a pracoval po celý den v hotelovém studiu ve snaze dodat dlouhou skladbu pro Thriller 25 - musel ji dodat, přestože ho Sony informovala, že by ve skutečnosti neměl dostat příjmy z vydání alba. Plán byl udržet jakékoliv honoráře, aby pokryly polovinu administrativních nákladů z katalogu Sony / ATV.

Kromě práce na albu Michael Jackson a Londell McMillan skutečně dokončili dohodu jak odvrátit krátkodobou hotovostní krizi. Barclays bank koupil a refinancoval úvěr 300 milionů dolarů, které Michael vzal proti katalogu Sony / ATV. HSBC a investiční fond Plainfield Asset Management mu půjčil dalších 70 milionů $ proti Mijac, katalog, kterým vlastnil práva na svou hudbu.
Většinu z tohoto nového 370 milionového přílivu Michael Jackson nikdy neviděl. Šlo o urovnání starších soudních sporů a pokrytí zbývajících nákladů, stejně jako 300.000 dolarů nedoplatků dlužných zaměstnancům v Neverlandu.
Kupodivu, na papíře, Michael Jackson ještě rozhodně nebyl na mizině. Hodnota hotovosti jeho majetku-vydavatelských katalogů, jeho majetkové účastí, a velké sbírky automobilů a starožitností, byla ještě větší než jeho dluhy. Ale v hotovosti zůstal chudým.
Po několika letech finančního volného pádu stál Michael opět na nohou, alespoň dočasně. Když svět věřil, že zpěvák byl na mizině a na kolenou, většina lidí se uspokojili jen tak a nechali ho být. Nyní se začalo proslýchat, že Král popu se možná vrací k životu a na scénu. Přes Vánoce a Nový rok měli jak Bill tak i Javon podezření, že jejich zaměstnavatel propustil Raymone Bain; V jedné z mnoha částí nového úvěrového balíku bylo vyplaceno značné množství peněz na odchodnou. Nastalo mocenské vakuum uprostřed celé této organizace, a všechny druhy lidí se hrnuly na jeho vyplnění.

Bill:

Po několika týdnech v Palms, jsem slyšel, že Michael Amir je v Las Vegas. Hodlal být poblíž a vypomáhat. Již dříve byl Feldmanem uvedený k panu Jacksonovi. To když jsme bydleli v domě Monte Cristo. V té době jsem poprvé slyšel jeho jméno. Potom byl s námi ve Virginii. Začínal jako stážista. Měl na starosti katalogizaci všech knih pana Jacksona plus počítačový program a pomáhal mu s jeho filmovými projekty. Dělat takové věci. Kdykoliv přišel do města, musel jsem zařídit, abych ho dostat z letiště, takže jsme spolu několikrát mluvili Byli jsme srdeční. Byli jsme v pohodě.
Pak, když byl ve Vegas, zavolal a zeptal se, jestli by mohl použít jeden z nákladních automobilů, protože chtěl s MJ na několik míst. Dříve, když pan Jackson poslal, pro filmovou techniku ​​na Best Buy nebo kdekoliv, buď já nebo Javon jsme řídili . Já mu nedal klíče od vozidla. Nechtěl jsem - nepřipadalo mi to v pořádku. Potom v Palms, najednou žádal znovu s tím, že šéf řekl, že je v pohodě. Ověřil jsem si to s panem Jacksonem a řekl, že ano, je to o.k. takže jsem to příliš nezpochybňoval.
Velmi brzy však komunikoval Michael Amir s panem Jacksonem každý den. Vzhledem k tomu, že Grace nebyla přítomná začal přebírat některé z věcí, které byly v její kompetenci. Všiml jsem si, že když přišel do Palms, ani se nás nemuset zeptat, jestli je pan Jackson ve svém pokoji nebo ve studiu; už věděl, a mohl tam jít rovnou. Zdálo se, že jsou si stále blíž a blíž. Na jedné straně jsem tím byl potěšený a v pohodě, protože jsem nemusel tolik pobíhat. Na druhé straně jsem také věděl, co jeho agenda byla.

 

Zároveň jsme byli stále pod velkým tlakem, abychom našli dům. Potřebovali jsme pryč - vypadnout z Palms.

Bratři Maloofové nebyli u MJ v oblibě. Když se Peter Lopez svěřil čím se zabývá ,řekl George Maloof: "Michael Jackson se chystá pobývat ve vašem hotelu,"

Jsem si jistý, Maloof to udělal proto, aby vzbudil dojem, že Michael Jackson bude jíst ve vybraných restauracích a představovat se v jeho nočních klubech.

Ale on neudělal nic z toho. Prostě pracoval ve studiu a sjel služebním výtahem zpátky nahoru. Jen proto opustil pokoj. Jízda zdarma skončila. Byl čas odejít…

Bill:
Přibližně v polovině ledna mi pan Jackson zavolal a řekl, že našel dům a že se tam vydá. To byla pro mě novinka, protože se měl věnovat všem těmto projektům během vánočních svátků a Silvestra. Potom řekl: "Zavolejte Michaela Amira. Dá vám všechny detaily."
Michaela Amira?
Bylo to rychle. Stalo se téměř přes noc. Najednou nebyl jen Gofer. Převzal domovní prohlídku, aniž by mi o tom dal vědět. To mě znervoznilo. Ne proto, že bych nebyl rád nebo neměl rád jeho. On a já jsme nikdy neměli problémy. Ale toto podezření bylo vždy , když lidé byli manévrování a semkli se kolem pana Jacksona. Viděl jsem, jak se to odehrává s Grace a Raymone a Feldmanem předtím. Ale nebyl jsem tam od toho, co je pro něj dobré. Jen jsem měl zavolat Michael aAmir aby zjistil, co se děje s domem.
Dům byl typem španělské haciendy jako nemovitosti na Palomino, hned vedle Rancho. Znal jsem tu oblast. Není to skvělé sousedství. domy sousedů byly příliš blízko. Rancho je skutečně rušná ulice, což znamenalo velký provoz, mnoho zvědavých očí a důvod k obavám.

Bylo to také v blízkosti školy; jedna základní škola přímo naproti přes ulici. To bylo jako sranda, i když to nebylo směšné… Jak z toho ven? Vím, že Michael Jackson nebyl pedofil, ale stále existují lidé, tam venku, kteří si myslí něco úplně jiného. Rodiče si začali stěžovat téměř ode dne, kdy se přestěhoval z důvodu, že to bylo bezpečné mít Michaela Jacksona nastěhovaného v blízkosti školy. Bylo to celé Las Vegas. To dělala místní správa. I když tak moc chtěl své soukromí, netuším, proč si vybral právě tento dům. Navíc Prince, Paris a Blanket tady byli každý den. Všechny ostatní děti si hrají přes ulici a oni to museli slyšet a vidět? Hrozný nápad. Ale nikdo se mě neptal.
Javon ani já jsme se stěhováním nepomáhali - Michael Amir všechno zařídil. Měl šest nebo sedm kluků z Nation of Islam. Přišli, zabalili všechno a přestěhovali. Poté, co byl Michael Jackson v domě, mluvilo se o tom, že tito lidé z Nation budou zařizovat bezpečnost v domě, a Javon a já jsme měli s nimi spolupracovat. To mě překvapilo, protože jsem hodně kritizoval použití lidí od Nation of Islam během jeho soudu.
Javon:

Na rozdíl iod Bill jsem neviděl v použití Nation of Islam nic špatného. Ulevilo se mi. Potřeboval jsem pauzu poté, co byl na cestě s ním celou tu dobu. Bylo toho hodně, co bylo třeba. Měli jsme kontaktovat všechny restaurace a divadla, do kterých by rád šel, takže jsme stále sledovali podrobnosti, když odešel z domu. To v případě, že by se něco změnilo. Pan Michael byl velmi bohatý a ti chlapi byli vybráni. Byli k tomu určení. Jsou to vojáci.

 

Bill:

Nikdy jsme nezaparkovali přívěs strážců u nového domu. Říkali vždy:

"Nebudete tu tak dlouho." Bylo to proto, že ve skutečnosti neměli v úmyslu nás tam nechávat nebo proto, že nás prostě nechtěli v blízkosti ? Byli tu lidé, co se nás snažili odstrčit? Ptal jsem se Petera Lopeze "Co se děje? Jaká je teď moje práce? Mám vůbec ještě nějakoui?"
Peter vždy poznamenal: "Neboj, Bille. On vás miluje hoši. Všechno je v pořádku. Děje se toho právě teď hodně, chystá se mnoho změn, ale s vámi je to v pořádku".
Řekl jsem si, že počkám a uvidíme, ale něco bude jistě jinak. Chodily dál faxy a e-maily jako dříve? Jestli ano, tak v mnoha případech už ne mě. Hodně z toho se nyní chystalo s M Amirem. Nikdy jsem o tom s panem Michaelem nemluvil Bylo to tak, že jednoho dne jsem dělal všechny ty věci, pak jsem začal být stavěný mimo a potom jsem to nedělal vůbec.
Michael Amir se stal novým Feldmanem, a byl jsem s tím spokojený. Všichni jsme měli šéfy kteří nám občas ničí nervy. Michael Jackson byl můj šéf nyní, a některé dny to bylo vážně na zbláznění.. Byly to třeba i takové ty maličkosti, nudné věci. Telefonní hovory. "Chci, toto. Potřebuji tohle. Najdi mi ruské kolo."

Nechtěl jsem se vypořádávat s jeho právníky a manažery, s kýmkoli, ať jsou to všichni ti politici a podrazníci. Pokud to má dělat někdo jiný, v pohodě. Ať zavolají, až mě budou potřebovat pro bezpečnost. Kdybych dostal telefonát od Greg a nebo někoho a řekl, že potřebuje něco poslat faxem, tak teď odpovím: "Vydrž. Přinesu ti číslo Michaela Amira (asistent)." Už jsem se ničím z toho nezabýval.
Nálada už nebyla taková. Fanoušci se nevrátili k tomuto novému domu, a oni byii takovou velikou částí toho, co ho drželo při náladě a i při životě.

Bylo jich málo, co přišli čas od času, ale ne ve stejném počtu. Ne tak, jak tomu bylo v domě Monte Cristo.

Tato nová oblast, toto místo nebylo soukromé. Nebyla tu část pozemku před bránou, kde by se utábořili. Také nemůžete mít fanoušky celý den venku v přední části základní školy.

Mnoho fanoušků ani nevědělo, kam se odstěhoval. Vzhledem k tomu, že Raymone byla pryč, nebyla odesílána jakékoliv pošta od fanoušků. A její adresa byla jediná, co mnoho fanoušků mělo. Výročí dne skutečného vydání alba Thriller přišel a také byl konec listopadu. Všechn, co bylo plánováno kolem Thrilleru 25 - televizní speciály, úpravy, nic z toho se neuskutečnilo, protože Michael s tím nebyl spokojený. Pokud šlo o něj, album bylo perfektní. Nemusel se vrátit a přidat k němu hip-hop beaty. "Je to klasika, a nedotýkejte se toho". Ale oni mu řekli, že musí.

 

Javon:

V Sony mu řekli, aby si ve studiu vzal některé z určitých mladých umělců a dělat tyto remixy, . Ale nedělal to s nadšením. Dalo by se to tak říci. Stále to odkládal a ty remixy trvaly déle a déle, až to skončilo. Celý měsíc jsme byli v Palms, pan Michael v podstatě nikdy neopustil hotel, protože pracoval s will.i.am ve studiu po celou dobu. Já s Billem jsme strávili většinu času v hale studia s bezpečáky Will.i.am a dohlíželi jsme na ně zatímco oni byli tam a tvořili.
Bill:

Až poté, co album vydali vyšlo najevo, že pan Michael nám poděkoval v poznámkách k nahrávce. Neřekl nám vůbec, že se to chystá udělat; dozvěděli jsme se o tom od přátel, kteří si koupili album a byl jsem rád. Wow! Byl to dobrý pocit, poté, čím vším jsme si prošli, takové uznání. Bylo to skvělé povzbuzení i dojem, že ta naše malá spolupráce byla jako příspěvek oceněna.

Javon:

Když jsem viděl své jméno v poznámkách k nahrávce, byl to jeden z nejradostnějších okamžiků mého života. Nikdo to nemůže vymazat - toto je navždy. Album nebude niky jiné Toto nás přežije.
Bude se prodávat více než 100 milionů kopií a to z něj dělá číslo jedna mezi albumy v historii. Takže je tam mé jméno, že jsem byl součástí tohoto! Jak to všechno najednou stálo za to..

Bill:

Když se album stalo hitem, to byl obrovský úspěch. Vyšplhalo se rovnou na číslo 1 v USA a v mnoha dalších zemích. Venku, v médiích a v hudebním tisku, byl humbuk kolem dvacátého pátého výročí tohoto alba, ale Michael osobně to sotva registroval. Člověk by si myslel, že by z toho mohl být nadšený - plácnutí do ruky nebo tak něco. Ale upřímně řečeno, nechtěl o tom hovořit, jako by to byl velký problém. Slyšel jsem více vzrušení v jeho hlase, když mluvil o tom, jak půjdeme na Spider-Mana 3, než o Thriller 25.
Nebylo to šťastné období těch pár měsíců v Palms. Na první pohled to byl byznys jako obvykle, ale nálada v domě byla docela ponurá. Monte Cristo byl dům s mnoha problémy jako každý. Ale byla tam přinejmenším snaha učinit z něj domov - stavba knihovny a taneční studio, učebny pro děti. Na Palomino? Nebylo tu zařízené studio ani žádná učebna či knihovna. Nebyl to domov.

Když měly děti narozeniny, neslavilo se to venku s ostatními jako předtím. Žádní další klauni a překvapení. Bylo tam kolem spousta lidí a jiná atmosféra. Mám pocit, že Javon a já, jelikož jsme otcové, tak jsme přinesl i více otcovského vztahu. Znali jsme všechny věci, které potřebujete vědět, abyste mohli vychovávat děti v tomto městě. Kdyby chtěly klauna, věděli jsme naším způsobem, jak to zařídit. Trampolíny a dekorace a cukrovinky - to všechno.
Javon:

Nový tým nebyl pro rodinný typ. Věděli jsme, jaký druh obilovin každénu z dětí chutná, a tak podobně. Ale nebyli jsme už blízko, abychom pomohli a vyšli jim vstříc. Nebyli jsme tu pro ně - už ne.
Bill:

Jeho chování se změnilo. Byl tišší, uzavřenější. Tři dny jsem od něj vůbec nic neslyšel a dříve se mnou mluvil čtyřikrát nebo pětkrát denně, každý den.

Tak jsem mu zavolal a řekl: "Dobrý den, pane Jackson. Tady je Bill."
"Hej, Bille."
"Je všechno v pohodě?"
"Jsem v pořádku. Stalo se něco?"
"Ne Pane. Žádný problém. Jen jsem neslyšel dlouho žádnou komunikaci i. Chtěl jsem se ujistit, že je všechno v pořádku."
"Jasně. Díky za zavolání"
A to by bylo to. Nevěděl jsem, co se děje; Jen jsem věděl, že něco není v pořádku. Dalo by se říci, co se děje podle chování ke svým dětem. Pokaždé, když se stěhoval do neznámého místa, nebo byl obklopen podivnými tvářemi, držel děti u sebe v blízkosti.. V Monte Cristo nebo ve Virginii jsme vybrali, na které jít hřiště. Takové dny byly u konce.

 

Začal jsem mít nepříjemný pocit z toho, kam to všechno směruje..Po dobu jednoho roku se nic nedělo a o ničem jsem nevěděl o. Pak jednoho dne, kolem koncem února, možná na začátku března, jsem dostal telefonát od Petera Lopeze. Řekl: "Bille, Michael se divil, kde jste."
"Co tím myslíš? Nevěděl, kde jsme?

"Proč nejste chlapi v LA?"

"On je v LA?"
"Jo."
"Pane. Lopez, vůbec jsme to netušili… nic nám neřekli" Peter vypadal stejně zmatený jako já. "Bille, co se tu děje?"zeptal se.
Řekl jsem: "Já nevím. Promluvte si s Michaelem Amirem."
O pár dní později mi pan Jackson volal sám a řekl: "Bille kde jste? Proč nejste v LA?"

"Byl to pro mě pocit nekompetentnosti, ale nevěděl jsem, co mu říct, kromě pravdy. Řekl jsem: "Pane, nevěděl jsem, že jste v LA, Nikdo mi to neřekl".
"Aha. Myslel jsem, že vám to řekli. Jen promluvím s Michaelem Amirem a uvidím, jestli můžete zjistit, kdy se vrátím do Las Vegas."
Huh? Zjistit, kdy se bude vracet? Chtělo se mi říct: "Proč mi nemůžete říct, kdy se vrátíte? Jak nevíte? Nejste vy ta osoba, která se rozhoduje?"

Ale nebyl. Neměl žádnou kontrolu nad tím, co se děje kolem něj.

Stalo se to vícekrát, že zmizel do Los Angeles, aniž bych o tom věděl.

Později jsem se dozvěděl prostřednictvím Petera Lopeze, že když pan Jackson vyžadoval mě a Javona, lidé z týmu oznámili, že se s námi nemohou spojit. Ale já jsem neměl žádné zmeškané hovory. Michael Amir přitom měl moje číslo. Věděl přesně, kde jsem byl. Prostě nevolal. Brzy to dosáhlo bodu, kdy jsem neměl přímé číslo pana Jacksona vůbec. Jeho maminka p..Katherine mi volala, protože se s ním už nemohla dostat do kontaktu. Už ne. Musel jsem jí dát číslo M. Amira, protože to byl jediný způsob, jak se k Michaelovi dostat.


Bylo to zvláštní. Michael Amir měl stejný přivlastňovací postoj jako Feldman . Začal jsem být jako rybka na udici . Chtěl jsem vědět, co se děje. Možná, že jsem se cítil sám trochu žárlivý, ale věděl jsem, že pan Jackson se nechá snadno ovlivnit. Věděl jsem, že někdo musel našeptávat.
To všechno začalo v Palms, když se peníze neukázaly. Hned po Vánocích, udělal tuto dohodu. Byla to jedna z posledních věcí, které jsem mohl zpětně ovládat, protože veškerá komunikace šla stále skrze mne. Pak přišel obrovský převod peněz V té době, jsem si myslel že je to možná záloha na koncert nebo část dohody Thriller 25. Později jsem zjistil, že šlo o půjčku. Byla to velká konsolidace půjček, které Raymone a Greg Cross zařídili. Převod se nakonec uskutečnil. Byly to peníze, které dostal na nastěhování do domu v Palomino. To nakonec umožnilo, že jsme s Javonem dostali zaplacenou nějakou částku, Ne všechno z našich peněz, ale asi tři měsíce - stojí to za to. Dost, abychom měli nějakou víru.

Ale i přes tuto novou půjčku se pravidelné výplaty už nikdy nevrátily. Nebyla tam žádné organizované vedení. Bylo to jako při působení Raymone nanovo. Řekli by jste: "Člověče, co se jen tak zpackalo. Snažíme se pracovat na některých věcech. Snažíme se dostat všichni zaplaceno."


Cokoli. Nenaléhal jsem, protože jsem se naučil neočekávat nic jiného. Věděl jsem, že spousta peněz prochází mlýnem. Jeden z posledních dokumentů, se kterým jsem manipuloval, když jsme odcházeli na Palms, byl fax k podpisu, opravňující některé převody. Tento dokument byl pět stran dlouhý, stránka za stránkou se jmény právníků, manažerů, věřitelů, bank. Zdálo se, že pan Michael dluží peníze, aby byl v této formě, a oni všichni čekají, až dostanou zaplaceno.

 

Největší částky šly na platby za půjčky. Jednou $ 5 milionů převodem na přechodné investory, 1.300.000 $ pro Signal Hill Capital. Hodně z toho bylo za advokátní poplatky. Další 1.350.000 $ za Grega a jeho firmy. Londell a firma, Dewey & Leboeuf, dostali 1,5 milionu $, navíc došlo k převodu ve výši $ 276.000 pro Londella samotného. Raymonina poradenská firma $ 413.700 a Raymone osobně dostala jednorázovou platbu ve výši 487.570 $ - to byly peníze. co dostala za odchod.


Více než 56 milionů $ "vyšlo ze dveří" s jedním podpisem. A to byl jen jeden dokument na jednu noc, takže to musel být jeden malý kousek z toho, co se děje. To vše bylo i součástí úklidu domu.

 

Když šla Raymone pryč, všichni tito noví manipulátoři přišli s jejich plány: vyrovnat všechny staré pohledávky, takže se mohli pustit do nových obchodů.

Zaslechli jsme mnohem více hovorů o určitém pořadu nebo koncertu, a kde je nejlepší místo k uskutečnění . Tyto rozhovory probíhaly vždy, ale byly obvykle v pozadí zájmu. Nyní byly stále hlasitější, konkrétněji. Přibývalo aktivit a všechno bylo jasné - Michael Jackson chystá návrat na scénu.


Mašinérie se rozjela - a jak se to stalo, objevovalo se stále více lidí. Další tváře. Další telefonní hovory. Kenny Ortega, choreograf - ten chlap, Frank DiLeo, který byl v kontaktu s Michaelem Jacksonem v roce 1980. Nikdy jsem ještě neslyšel jeho jméno, ale nyní byl zpět v obraze. Noví lidé na výplatní listině. Ten chlap potřeboval třicet tisíc dolarů zálohu, aby začal spolupracovat. Ten chlap potřeboval patnáct tisíc dolarů aby byl ochotný tzv. "Přijít na palubu". Teď se chystal vydělat peníze. Chtěl to každý.

Viděl jsem, jak pana Michaela začíná ovládat stres. Nebylo to jen váhou, která šla dolů a útlými rameny. Vzpomínám si na rozhovor, který jsme měli v Palms. Já ho jen provázel zpět do hotelu a byli jsme ve výtahu. Šel nahoru do svého pokoje. Vraceli jsme se ze setkání, kde dokončil nějakou dohodu. Pravděpodobně to byla půjčka - podepsal papíry… něco velkého. A jak jsme jeli výtahem nahoru, měl tento výraz v jeho tváři. Bylo to, jako by byl sám připraven na něco - věděl, že se má stát, něco co ho děsí. Řekl:

 

"Nebyl jsi tu předtím, Bille, takže jsi to ještě neviděl a nazažil. Ale poznáš to."

 

"Neviděl jsem, co, pane?"


"Supi," řekl. "Chystají se přijít a kroužit kolem. Každý bude chtít něco a nikdo nebude věřit nikomu. Uvidíš asi ošklivost v lidech. Jen počkej."

 

 

  1. díl

     

Začaly kolovat zprávy o možném návratu Michaela Jacksona. Termín záchrany Neverlandu 19.března před zabavením se stále tyčil na obzoru. Jen několik dní předem vydal Michaelův právnik Londell McMillan prohlášení pro Associated Press s tvrzením, že byla ujednaná "tajná dohoda" aby majetek nešel do dražby. Ve skutečnosti to bylo jednoduše další prodloužení a Michael měl další dva měsíce na to, najít ochotného investora.

Potom, v dubnu, a to prostřednictvím svého bratra Jermaina, se Michael setkal s mužem jménem Tohme Tohme, silně důrazným libanonským podnikatelem s trochu záhadným púvodem.

 

Tohme na sebe odkazoval jako na "Dr. Tohme Tohme", i když kdekdo blízký by mohl říci, že nebyl doktor jakéhokoliv druhu. Tohme byl prostředníkem, zprostředkovatelem, někdo zběhlý ve využití své sítě vztahů, dojednával transakce v oblasti nemovitostí a zábavných světů. Po setkání s Michaelem předpověděl Neverlandu blížící se osud. Tohme spojil Michaela s miliardářem Tomem Barrackem, majitelem a generálním ředitelem společnosti private equity firmy Colony Capital.

Barrack se setkal s Michaelem v Las Vegas a následně souhlasil s tím, vyplatit Michaelovi půjčku 23 milionů $ výměnou za 50 procent akcií ve vlastnictví.
Tohme Tohme znamenal brzy mnohem více.


Rychlost, se kterou byla provedena dohoda o Neverlandu vede k přessvědčení, že Michael, Barracka a Tohme byli ti, co se spojili v podnikání. To léto, co příšel Tohme, se vrátila zpět i Raymone Bain jako Michaelova manažerka. Poté, co viděl stav Michaelových finančních záležitostí, začal Tohme agresivně tlačit svého nového klienta k návratu na scénu. Tom Barrack také viděl potenciál v Michaelově návratu; věděl, co obnoví veřejný obraz zpěváka hodnotu pro další prodej Neverlandu. Mezi mnoha zájemci, byl majitel Las Vegas Hilton, kde měl Elvis Presley své historické vystoupení v roce 1969. Barrack nadhodil myšlenku, že by tam Michael mohl také vystoupit ale on se té představě show v Las Vegas stále bránil.

 

Barrack pak mluvil se svým přítelem a kolegou miliardářem Philipem Anschutz, majiteleml Anschutz Entertainment Group, s úmyslem dát dohromady Michaela Jacksona a AEG pro show AEG v O2 Areně v Londýně.

 

Promotor měl velký zájem dostat se do podnikání s Michaelem a Raymone Bain zařídila první setkání mezi Michaelem a Randy Phillipsem.

 

Během svého prvního posezení byl Michael hluboce rozporuplný k tomu, co AEG navrhuje. Od té doby se situace změnila.

 


Bill:


Měl jsem několik jednání s touto novou osobou jménem Tohme Tohme. Jeho kancelář se snažila přimět mě a Javona podepsat dohody o důvěrnosti (mlčenlivosti). Chtěli nás tam, když tam byla mezera v oblasti bezpečnosti a nebyl nikdo v naší blízkosti, kdo by toto podepsal. Pak jsme byli velmi rychle ti v pozici k podpisu takové dohody. Takže teď se Tohme Tohme snažil dostat nás zpětně s tím, že bychom mohli dostat všechny nevyplacené peníze, dokud by jsme toto udělali. Naše výplaty byly použity znovu jako páka . Já bych to neudělal. Vzal jsem to jako projev neúcty. Věděl jsem, že to nepřichází od pana Jacksona; Nikdy to nevyžadoval. Cítil jsem, že jsem získal důvěru, jak jsem dělal svou práci. Takže teď, jsem to viděl jako znamení toho, co se děje v organizaci: všichni tito noví lidé byli manévrování na kontrolu mezi mnou a panem Jacksonem.

 

 

Javon:

 

Neměl jsem pocit, že toto chce. Neměl jsem pocit, že se chce někdy vrátit na scénu. Když byl s námi, zdálo se, že mu to vůbec nechybí., Byl více nadšený, že začíná novou kapitolu svého života, je každý den v blízkosti svých dětí. Nechtěl se zapojit do účinkování na Wynn, a oni měli některé opravdu dobré nabídky na vystoupení. Kdyby se jednalo o hudbu a tanec z čistě z tvořivých aspektů… ale kdykoli se ale rozhovor stočil směrem k podnikání nebo na obchodní stránku, nebyla v tom ani špetka radosti. Prostě bez nadšení.
 


BILL:

 

Občas se stane, když se podíváte na jeho tvář, když jsme byli na focení pro Ebony v Brooklyne, objeví se tu ten, koho bych nazval King Of Pop. Byly tam jeho dvě strany. Byl tam Michael Jackson, otec rodiny, a byl tam král popu. Michael Jackson chtěl své soukromí. Zoufale chtěl normální život, ale současně, pokud jste byl v něčem největší na světě je to těžké splnit si to. Říkával: "Chci, aby mě všichni nechali na pokoji ". Ale potom, když jsme se setkali s fanoušky a dostával tu lásku? Ó ano. Líbilo se mu to a byl šťastný. Přímo se rozzářil. Když ho dal stylista do pořádku, upravil vlasy a make-up , vypadal skvěle a měl svůj nový oblek od Roberta Cavalli? Měli jsme večeři na Wynnu a přešli těmi kasíny a lidi křičeli jeho jméno . To milujem tě a všechno, co k tomu patřilo ho postavilo na nohy.
 


Javon:

 

Byl jeden večer, když jsme byli v Palms. Chcel jít do klubu dolu. Nechtěl se ukázal nebo aby ho viděli. Chtěl jen vejít dovnitř a chvíli zůstat - sledovat některé lidi.

Byli jsme tam snad dvě až tři minuty, když najednou DJ začal hrát jednu z jeho písní. Byla mezi skladbami ostatních umělců. "Wow, nevěděl jsem, že ještě stále hrají mojí hudbu."


Nechápali jsme to a řekli jsme mu: "Pane, stále ji hrají po celou dobu. V barech, klubech. Stále je slyšet po celém světě."

 

"Opravdu?"


Zdálo se, že je překvapený. Myslím, že cítil, že na něj spousta lidí zapoměla nebo že nebyl tak populární Opravdu byl rád, když ty písně slyšel.

BILL:

 

Lidé chtěli často získat povolení k použití hudby. Peter Lopez to měl na starosti. Zavolal mi a oznámil: "Bille, řekni Michaelovi, že Kanye West chce také použít tu a tu melodii. Kolik si bude Michael účtovat?"

Já jsem odevzdal zprávu panu Jacksonovi a on na to "Nic. Řekni jim, že je to v pořádku. Že je v pořádku, že se bude vůbec používat. Čím více se moje hudba ozývá, znamená to, že zůstane živá."

Mohl za to mít majland, ale neudělal to. Chtěl jen, aby jeho hudba zněla ve světě, Bylo to pro něj důležité aby zůstala v paměti.

Jednou jsem byl v ranní rozhlasové talk show a začali brát telefonáty od posluchačů. Ptali se: "Kdo si myslíte, že je lepší, Michael Jackson nebo Elvis Presley? Zavolejte a dejte nám vědět, jak to cítíte".


Byl jsem zvědavý na jeho reakce. Lidé byli vyzváni aby vyjádřili své názory a řekli, že se jim líbí buď jeden nebo druhý. Na chvíli byl pan Jackson klidný, neměl žádné připomínky, ale můžu říct, že to nebylo pokaždé o.k. Potom prostě vybuchl, "Elvis mě nemůže přeskočit z mnoha důvodů."

To přicházelo čas od času.
 


Javon:

 

Být bavič je jako Dr Jekyll a pan Hyde. Nechtěl zlou stranu slávy. Chtěl být sám, když na něj šly negativní věci, ale nechce být sám na ty dobré. Co jste jako umělec, pokud necháte své publikum za sebou? Byli k jeho největšími podporovately. Takže vážil svá rozhodnutí: "Musím to udělat pro ně," říkával.
 


BILL:

 

Bůh ví, že i pro své děti. Podotkl, že jsou dost staré na to aby poznali a věděli, kdo je jejich otec a co dělá Chtěl, aby to viděly sami. Říkával jsem, že by bylo dobré pro jeho děti vidět ho se svými bratry - to jak to všechno začalo a aby společně vystupovali. Kdykoli ale byla nějaká dohoda nebo příležitost jako ve Vegas, couvl pod nějakou záminkou..


Takže tam sice byla nějaká touha z jeho strany realizovat to, ale podle našeho názoru ne až zas tak moc. O tomto vystoupení každý mluvil, aby se dali dohromady i kvůli finančním závazkům. Nebylo to ale: "Hej, měli bychom udělat show." Naopak - bylo to: "Hej, ty musíš udělat show. Musíš udělat show, dostat se z této díry."

 

Kdo by chtěl takto, že? Byl perfekcionista.

 

Chtěl dělat věci ve svém volném čase s jeho vlastní osobní pečetí a kdo může něco dělat pod tímto druhem tlaku?


Měl jsem pochybnosti o tom, proč ho někdo řídil v tomto konkrétním směru. Měl jiné možnosti. Stále ještě vlastnil polovinu katalogu Sony. Proč ho neprodat, nevyrovnat tak své dluhy a jít někam a začít znovu? Pokud by opravdu chtěl být sám, tak proč to neudělal? Jedním z důvodů, že to nechtěl prodávat bylo to, že nenáviděl Sony. Nechat si vzít Katalog - měl by pocit, jako by ho zbili. Ale z toho, co jsem slyšel i já mám pocit, že lidé nechtěli, aby prodat katalog Sony. Pokud Michael Jackson prodá svou polovinu katalogu Sony, nikdo dostane zaplaceno kromě něj. Ale když Michael Jackson dělá show? Každý dostane zaplaceno.

To je místo, odkud pocházel tlak. Oni mu dali hodnoty dolaru do tváře a řekli: "To vyrovná dluhy. To zaplatíí každý soud." A to bylo pokaždé, když chtěl něco zvládnout:. "Postarejte se o to.Udělejte to tak, aby se to vyřešilo." Byl přesvědčen, že když dá peníze na zaplacení, bude to v pořádku a dají pokoj. Ale tak to nefunguje. Pokud jste na vrcholu, lidé po vás jdou. Více peněz, více problémů. To je ta hra. Já jsem to viděl, ale on ne. Byl uvnitř bubliny, přemýšlet o slavných časech.


Když Thriller vyšel poprvé - byl mužem na očích každého z nás. Co chtěl jiného než dělat pořádné hudbu? Neslyšel všechny negativní kecy. Tehdy měl opravdu dost peněz na cestu ven z čehokoli. Mohl by si koupit místo jako Neverlandu na útěk. To je důvod, proč chtěl mít možnost koupit si dům na Durango. To místo bylo jako Neverland. . Myslel si, že si může opět koupit takové soukromí.

Takže si myslím, že i to byl důvod, proč souhlasil s uspořádáním koncertů. Co znamenají peníze? Tyto kufry plné peněz? To je důvod, proč souhlasil s něčím v zámoří. Přišel do Las Vegas, ale zde ho všichni žalují. Můj odhad je mnoho důvodů proč se chystal zůstat v zámoří. Kódované účty. Hotovost v bezpečnostních schránkách. Skrytý před každým, včetně jeho vlastních právníků a manažerů. To je způsob jakým uvažoval. To je důvod, proč se rozhodl udělat tento koncert. Myslel si, že kdyby mohl vydělat dost peněz těmito koncerty, dostane se ven se svými dětmi, a to byla noční můra všech supů a soudní spory a drama nakonec skončí. Ale to nemohlo opravdu skončit. Nemohlo to skončit, dokud se jmenoval Michael Jackson.

 

Do konce září 2008, přinesly předběžné rozhovory Tohme-Tohme a Toma Barracka s AEG své ovoce , to vedlo k dohodě s Handshake o sérii koncertů v O2 Aréně v Londýně v příštím roce. Krátce poté, co byla dohoda na spadnutí opustil Michael Jackson Las Vegas na neurčitou dobu a pobýval v hotelu Bel-Air v Los Angeles, kde se začal setkávat s různými choreografy a hudebníky doufal, že se připojí na novou show.

Kromě dohody s AEG Tohme Tohme pokračoval v náboru pro svého nového klienta. Dohodou se Sony za $ 12 milionů v licenčních poplatků z prodejů Thriller 25; od Sony Music a Sony / ATV Music Publishing jsoum to dvě samostatné entity, společnost neměla právo na výnosy z jednoho na pokrytí administrativních nákladů na druhé.Tohme Tohme chtěl Thriller 25 použít jako platbu masivní nemovitosti na Durango, která byla vybraná o rok dříve. Dům měl být nazvaný Wonderland a byl odměnou či podmínkou, že se uskuteční koncerty v Londýně.

Hudební průmysl přišel hned se zprávou, že Michael Jackson je zpět. V říjnu Jermaine Jackson oznámil místním reportérům, že Jacksons, včetně "Michaela, Randyho a celé rodiny" byli ve studiu a probírali plány na příští rok. To byla novinka pro Michaela, který ve skutečnosti nebyl v studiu se svými bratry ani nemluvíl s Jermainem, Randym, nebo kýmkoli jiným, a neměl v úmyslu připojovat se k nim v nějakém druhu turné. Den poté, co to vyhlásil Jermaine v australském tisku, na Halloween, Michael vydal prohlášení, které říká, že miluje svou rodinu, je mu drahá , ale nemá "žádné plány k nahrávání nebo vystoupení s nimi."

Od té chvíle se vyostřovala situace kolem MIchaelova návratu začalo to být divné. Joe Jackson se setkal s koncertním promotérem, Patrickem Alloccou z Allgood Entertainment a sliboval setkání setkání, která zahrnovala Michaela. Patrick Allocca se rozhodl věřit, co Joe Jackson slíbil v podnikání. Joe Jackson dal pokyn Alloccovi oslovit Franka DiLeo, jehož Joe popsal jako "Michaelova manažera." Ale Frank DiLeo neměl obchodní vztah s Michaelem Jacksonem od doby, kdy byl vyhozen v roce 1989. Přesto se DiLeo setkal s Alloccou a tvrdil, že je schopný přimět Michaela k vystoupení i s rodinou. Dne 26. listopadu DiLeo podepsal dohodu s Allgoo Entertainment na produkci koncertů Jackson Family.

V případě Michaela byl zájem na setkání či vystoupení malý . Byla malá šance, že Allgoo nebo jakýkoli jiný promoter by byl schopen toho, co AEG chtěla položit na stůl. Tohme Tohme zahájila jednání o koncertech v Londýně, a dělal si nárok na velikou hotovost, dům v Los Angeles pro Michaela Jacksona a jeho rodinu, kde chtěli žít v případě show protože nechtěl být v hotelu..


Dne 17. listopadu, Muhamad Abdulláh žaloval Michaela a chtěl jít k soudu v Londýně. Grace Rwaramba byla vyzvána svědčit. Michael Jackson byl předvolán jako svědek také.

 

Aby se zabránilo veřejné účasti zpěváka na lavici svědků, což by ohrožovalo dohodu pro O2 zaplatil Sheikh 5 milionů dolarů, za uvolnění M. Jacksona od smlouvy kterou uzavřel před třemi lety. Ale stejně jako Sony neudělala refinancování jeho dluhu z jednoduché lásky, AEG mu nepomáhala z dobroty svého srdce. Povinnosti nezmizely. Jen se posunuly od Michaelova bohatého dobrodince ze Středního východu k americkým právnickým osobám. AEG očekávala návratnost své investice.

Philip Anschutz, Tohme Tohme, Tom Barrack, Randy Phillips, Joe Jackson, Jermaine Jackson, Patrick Allocca, Frank DiLeo, Londell McMillan, Peter Lopez, Michael Amir Williams-seznam hráčů co si brousili zuby na Michaelův miliardový comeback rostl každým dnem. Někteří z těchto lidí měli jen ty nejlepší úmysly, opravdovou touhu vidět zpěváka bez dluhů a vrátit ho zpět zpět na vrchol. Jiní byli poháněni různými motivy. Ale všichni nich sdílí společně jednu věc: měli eminentní zájem na tom, aby b\l Michael Jackson zpět na scéně v létě roku 2009, ať už byl na to připravený nebo ne.

 

 

Bill:

 

Když se plán koncertu začal rýsovat, mělo to přednost před vším ostatním. Teď to byl ten King of Pop na plný úvazek. Měl by udělat detail jednou týdně, možná jednou za dva týdny, ale on šel do Los Angeles na spoustu schůzek, trávit tam více času.


Já jsem dostával hodně telefonních hohorů, proto jsem byl "brankář" mnoha informací. Cokoliv někdo potřeboval z minulého roku na telefonní číslo, doklad, cokoli, zavolal, abych to pomohl najít . Od chvíle, kdy se pan Jackson se vrátil do Palms, žádal o všechny filmové techniky, které jsme nechali ve Virginii, takže jsme je hledaliu abychom je dostali zpět.


Bylo to, jako by se snažil vytvořit dva odlišné světy. Byl tu jeho osobní život, a pak tam byla celá tato mašinérie show-businessu - stroj, který se snažil a chystal toto oddělit Věci osobního charakteruni, věci, které nechtěl i tito lidé připustit. Učitelovo pracovní vízum propadlo, takže se muset vrátit do Bahrajnu. Pan Jackson se snažil získat mu občanství. Takže jsem ho musel vzít zpět na setkání s imigračním právníkem a to je to, co mělo co do činění s osobními záležitostmi..

Snažili jsme se udržet spojení s ním, kvůli těmto věcem.. Ale to bylo soukromé, osobní svět byl stále více odsunován na zadní kolej. Měl jsem pocit, že to všechno šlo mimo něj. Bylo to, jako bychom byli vyřazeni jinými. Mysím, že pan Jackson to ani netušil, že tam byla manipulace, protože stále říkal ostatním lidem "Zavolejtel Billa." Ještě stále jsem dostával hovory od právníků, výkonných lidi, podnikatelů, o kterých jsem někdy ani neslyšel. Zavolali a řekli: "Hej Bille, právě jsem mluvil s Michaelem. Pošlete nám tyto dokumenty k podpisu." Ale nebyl jsem tu od toho. To všechno bylo nyní na asistentovi Michaelu Amirovi.

 

Ale cítil jsem, že tato nevědomost o naší situaci byla projevem, že si nebyl plně vědom toho, co se děje za jeho zády. Když se mnou mluvil o Michaelu Amirovi, mluvil jako kdybycho s ním oba dva měli dobrý vztah - jako bychom byli partneři a všechno bylo v pohodě. "Oh, stačí zavolat Michaela Amira." Nevěděl, co se ve skutečnosti děje.
 


Javon:

 

Michael Jackson měl vliv na lidi. Je těžké to popsat. Poté, co dával lidem, začali k němu mít majetnický vztah. On je můj!! Lidé to neudělali schválně; stalo se to, protože byl větší než jejich život. On jim volal osobně, dal jim prostor, aby sami diktovali určité věci, a začali se cítit jako: Dobře, že mi důvěřuje. Vidí, jak jsem zraněný a bolí ho to .

 

Do konce září 2008, přinesly předběžné rozhovory Tohme Tohme a Toma Barracka a AEG své ovoce , to vedlo k dohodě s Handshake o sérii koncertů v O2 Aréně v Londýně v příštím roce. Krátce poté, co byla dohoda na spadnutí opustil Michael Jackson Las Vegas na neurčitou dobu a pobýval v hotelu Bel-Air v Los Angeles, kde se začal setkávat s různými choreografy a hudebníky doufal, že se připojí na novou show.

Kromě dohody s AEG Tohme Tohme pokračoval v náboru pro svého nového klienta. Dohodou se Sony za $ 12 milionů v licenčních poplatků z prodejů Thriller 25; od Sony Music a Sony / ATV Music Publishing jsou to dvě samostatné entity, společnost neměla právo na výnosy z jednoho na pokrytí administrativních nákladů na druhé.Tohme Tohme chtěl Thriller 25 použít jako platbu masivní nemovitosti na Durango, která byla vybraná o rok dříve. Dům měl být nazvaný Wonderland a byl odměnou či podmínkou, že se uskuteční koncerty v Londýně.

Hudební průmysl přišel hned se zprávou, že Michael Jackson je zpět. V říjnu Jermaine Jackson oznámil místním reportérům, že Jacksons, včetně "Michaela, Randyho a celé rodiny" byli ve studiu a probírali plány na příští rok. To byla novinka pro Michaela, který ve skutečnosti nebyl v studiu se svými bratry ani nemluvíl s Jermainem, Randym, nebo kýmkoli jiným, a neměl v úmyslu připojovat se k nim v nějakém druhu turné. Den poté, co to vyhlásil Jermaine v australském tisku, na Halloween, Michael vydal prohlášení, které říká, že miluje svou rodinu, je mu drahá , ale nemá "žádné plány k nahrávání nebo vystoupení s nimi."

Od té chvíle se vyostřovala situace kolem MIchaelova návratu začalo to být divné. Joe Jackson se setkal s koncertním promotérem, Patrickem Alloccou z Allgood Entertainment a sliboval setkání setkání, která zahrnovala Michaela. Patrick Allocca se rozhodl věřit, co Joe Jackson slíbil v podnikání. Joe Jackson dal pokyn Alloccovi oslovit Franka DiLeo, jehož Joe popsal jako "Michaelova manažera." Ale Frank DiLeo neměl obchodní vztah s Michaelem Jacksonem od doby, kdy byl vyhozen v roce 1989. Přesto se DiLeo setkal s Alloccou a tvrdil, že je schopný přimět Michaela k vystoupení i s rodinou. Dne 26. listopadu DiLeo podepsal dohodu s Allgoo Entertainment na produkci koncertů Jackson Family.
V případě Michaela byl zájem na setkání či vystoupení malý . Byla malá šance, že Allgoo nebo jakýkoli jiný promoter by byl schopen toho, co AEG chtěla položit na stůl. Tohme Tohme zahájila jednání o koncertech v Londýně, a dělal si nárok na velikou hotovost, dům v Los Angeles pro Michaela Jacksona a jeho rodinu, kde chtěli žít v případě show protože nechtěl být v hotelu..

 

Dne 17. listopadu, Muhamad Abdulláh žaloval Michaela a chtěl jít k soudu v Londýně. Grace Rwaramba byla vyzvána svědčit. Michael Jackson byl předvolán jako svědek také.

 

Aby se zabránilo veřejné účasti zpěváka na lavici svědků, což by ohrožovalo dohodu pro O2 zaplatil Sheikh 5 milionů dolarů, za uvolnění M. Jacksona od smlouvy kterou uzavřel před třemi lety. Ale stejně jako Sony neudělala refinancování jeho dluhu z jednoduché lásky, AEG mu nepomáhala z dobroty svého srdce. Povinnosti nezmizely. Jen se posunuly od Michaelova bohatého dobrodince ze Středního východu k americkým právnickým osobám. AEG očekávala návratnost své investice.

Philip Anschutz, Tohme Tohme, Tom Barrack, Randy Phillips, Joe Jackson, Jermaine Jackson, Patrick Allocca, Frank DiLeo, Londell McMillan, Peter Lopez, Michael Amir Williams-seznam hráčů co si brousili zuby na Michaelův miliardový comeback rostl každým dnem. Někteří z těchto lidí měli jen ty nejlepší úmysly, opravdovou touhu vidět zpěváka bez dluhů a vrátit ho zpět zpět na vrchol. Jiní byli poháněni různými motivy. Ale všichni nich sdílí společně jednu věc: měli eminentní zájem na tom, aby b\l Michael Jackson zpět na scéně v létě roku 2009, ať už byl na to připravený nebo ne.

 

 

Bill:

 

Když se plán koncertu začal rýsovat, mělo to přednost před vším ostatním. Teď to byl ten King of Pop na plný úvazek. Měl by udělat detail jednou týdně, možná jednou za dva týdny, ale on šel do Los Angeles na spoustu schůzek, trávit tam více času.


Já jsem dostával hodně telefonních hohorů, proto jsem byl "brankář" mnoha informací. Cokoliv někdo potřeboval z minulého roku na telefonní číslo, doklad, cokoli, zavolal, abych to pomohl najít . Od chvíle, kdy se pan Jackson se vrátil do Palms, žádal o všechny filmové techniky, které jsme nechali ve Virginii, takže jsme je hledaliu abychom je dostali zpět.


Bylo to, jako by se snažil vytvořit dva odlišné světy. Byl tu jeho osobní život, a pak tam byla celá tato mašinérie show-businessu - stroj, který se snažil a chystal toto oddělit Věci osobního charakteruni, věci, které nechtěl i tito lidé připustit. Učitelovo pracovní vízum propadlo, takže se muset vrátit do Bahrajnu. Pan Jackson se snažil získat mu občanství. Takže jsem ho musel vzít zpět na setkání s imigračním právníkem a to je to, co mělo co do činění s osobními záležitostmi..

Snažili jsme se udržet spojení s ním, kvůli těmto věcem.. Ale to bylo soukromé, osobní svět byl stále více odsunován na zadní kolej. Měl jsem pocit, že to všechno šlo mimo něj. Bylo to, jako bychom byli vyřazeni jinými. Mysím, že pan Jackson to ani netušil, že tam byla manipulace, protože stále říkal ostatním lidem "Zavolejtel Billa." Ještě stále jsem dostával hovory od právníků, výkonných lidi, podnikatelů, o kterých jsem někdy ani neslyšel. Zavolali a řekli: "Hej Bille, právě jsem mluvil s Michaelem. Pošlete nám tyto dokumenty k podpisu." Ale nebyl jsem tu od toho. To všechno bylo nyní na asistentovi Michaelu Amirovi.

 

Ale cítil jsem, že tato nevědomost o naší situaci byla projevem, že si nebyl plně vědom toho, co se děje za jeho zády. Když se mnou mluvil o Michaelu Amirovi, mluvil jako kdybycho s ním oba dva měli dobrý vztah - jako bychom byli partneři a všechno bylo v pohodě. "Oh, stačí zavolat Michaela Amira." Nevěděl, co se ve skutečnosti děje.
 


Javon:

 

Michael Jackson měl vliv na lidi. Je těžké to popsat. Poté, co dával lidem, začali k němu mít majetnický vztah. On je můj!! Lidé to neudělali schválně; stalo se to, protože byl větší než jejich život. On jim volal osobně, dal jim prostor, aby sami diktovali určité věci, a začali se cítit jako: Dobře, že mi důvěřuje. Vidí, jak jsem zraněný a bolí ho to .

 

Do konce září 2008, přinesly předběžné rozhovory Tohme Tohme a Toma Barracka a AEG své ovoce , to vedlo k dohodě s Handshake o sérii koncertů v O2 Aréně v Londýně v příštím roce. Krátce poté, co byla dohoda na spadnutí opustil Michael Jackson Las Vegas na neurčitou dobu a pobýval v hotelu Bel-Air v Los Angeles, kde se začal setkávat s různými choreografy a hudebníky doufal, že se připojí na novou show.

Kromě dohody s AEG Tohme Tohme pokračoval v náboru pro svého nového klienta. Dohodou se Sony za $ 12 milionů v licenčních poplatků z prodejů Thriller 25; od Sony Music a Sony / ATV Music Publishing jsou to dvě samostatné entity, společnost neměla právo na výnosy z jednoho na pokrytí administrativních nákladů na druhé.Tohme Tohme chtěl Thriller 25 použít jako platbu masivní nemovitosti na Durango, která byla vybraná o rok dříve. Dům měl být nazvaný Wonderland a byl odměnou či podmínkou, že se uskuteční koncerty v Londýně.

Hudební průmysl přišel hned se zprávou, že Michael Jackson je zpět. V říjnu Jermaine Jackson oznámil místním reportérům, že Jacksons, včetně "Michaela, Randyho a celé rodiny" byli ve studiu a probírali plány na příští rok. To byla novinka pro Michaela, který ve skutečnosti nebyl v studiu se svými bratry ani nemluvíl s Jermainem, Randym, nebo kýmkoli jiným, a neměl v úmyslu připojovat se k nim v nějakém druhu turné. Den poté, co to vyhlásil Jermaine v australském tisku, na Halloween, Michael vydal prohlášení, které říká, že miluje svou rodinu, je mu drahá , ale nemá "žádné plány k nahrávání nebo vystoupení s nimi."



Od té chvíle se vyostřovala situace kolem MIchaelova návratu začalo to být divné. Joe Jackson se setkal s koncertním promotérem, Patrickem Alloccou z Allgood Entertainment a sliboval setkání setkání, která zahrnovala Michaela. Patrick Allocca se rozhodl věřit, co Joe Jackson slíbil v podnikání. Joe Jackson dal pokyn Alloccovi oslovit Franka DiLeo, jehož Joe popsal jako "Michaelova manažera." Ale Frank DiLeo neměl obchodní vztah s Michaelem Jacksonem od doby, kdy byl vyhozen v roce 1989. Přesto se DiLeo setkal s Alloccou a tvrdil, že je schopný přimět Michaela k vystoupení i s rodinou. Dne 26. listopadu DiLeo podepsal dohodu s Allgoo Entertainment na produkci koncertů Jackson Family.
 
V případě Michaela byl zájem na setkání či vystoupení malý . Byla malá šance, že Allgoo nebo jakýkoli jiný promoter by byl schopen toho, co AEG chtěla položit na stůl. Tohme Tohme zahájila jednání o koncertech v Londýně, a dělal si nárok na velikou hotovost, dům v Los Angeles pro Michaela Jacksona a jeho rodinu, kde chtěli žít v případě show protože nechtěl být v hotelu..


Dne 17. listopadu, Muhamad Abdulláh žaloval Michaela a chtěl mjít k soudu v Londýně. Grace Rwaramba byla vyzvána svědčit. Jackson byl předvolán jako svědek také. Aby se zabránilo veřejné účasti zpěváka na lavici svědků, což by ohrožovalo dohodu pro O2, zaplatil Sheikh 5 milionů dolarů, za uvolnění M. Jacksona od smlouvy kterou uzavřel před třemi lety. Ale stejně jako Sony neudělala refinancování jeho dluhu z jednoduché lásky, AEG mu nepomáhala z dobroty svého srdce. Povinnosti nezmizeli. Jen se posunuly od Michaelova bohatého dobrodince ze Středního východu k americkým právnickým osobám. AEG očekávala návratnost své investice.

 

Philip Anschutz, Tohme Tohme, Tom Barrack, Randy Phillips, Joe Jackson, Jermaine Jackson, Patrick Allocca, Frank DiLeo, Londell McMillan, Peter Lopez, Michael Amir Williams-seznam hráčů co si brousili zuby na Michaelův miliardový comeback rostl každým dnem. Někteří z těchto lidí měli jen ty nejlepší úmysly, opravdovou touhu vidět zpěváka bez dluhů a vrátit ho zpět zpět na vrchol. Jiní byli poháněni různými motivy. Ale všichni nich sdílí společně jednu věc: měli eminentní zájem na tom, aby b\l Michael Jackson zpět na scéně v létě roku 2009, ať už byl na to připravený nebo ne.

 

 

Bill:

 

Když se plán koncertu začal rýsovat, mělo to přednost před vším ostatním. Teď to byl ten King of Pop na plný úvazek. Měl by udělat detail jednou týdně, možná jednou za dva týdny, ale on šel do Los Angeles na spoustu schůzek, trávit tam více času.


Já jsem dostával hodně telefonních hohorů, proto jsem byl "brankář" mnoha informací. Cokoliv někdo potřeboval z minulého roku na telefonní číslo, doklad, cokoli, zavolal, abych to pomohl najít . Od chvíle, kdy se pan Jackson se vrátil do Palms, žádal o všechny filmové techniky, které jsme nechali ve Virginii, takže jsme je hledaliu abychom je dostali zpět.


Bylo to, jako by se snažil vytvořit dva odlišné světy. Byl tu jeho osobní život, a pak tam byla celá tato mašinérie show-businessu - stroj, který se snažil a chystal toto oddělit Věci osobního charakteruni, věci, které nechtěl i tito lidé připustit. Učitelovo pracovní vízum propadlo, takže se muset vrátit do Bahrajnu. Pan Jackson se snažil získat mu občanství. Takže jsem ho musel vzít zpět na setkání s imigračním právníkem a to je to, co mělo co do činění s osobními záležitostmi..

Snažili jsme se udržet spojení s ním, kvůli těmto věcem.. Ale to bylo soukromé, osobní svět byl stále více odsunován na zadní kolej. Měl jsem pocit, že to všechno šlo mimo něj. Bylo to, jako bychom byli vyřazeni jinými. Mysím, že pan Jackson to ani netušil, že tam byla manipulace, protože stále říkal ostatním lidem "Zavolejtel Billa." Ještě stále jsem dostával hovory od právníků, výkonných lidi, podnikatelů, o kterých jsem někdy ani neslyšel. Zavolali a řekli: "Hej Bille, právě jsem mluvil s Michaelem. Pošlete nám tyto dokumenty k podpisu." Ale nebyl jsem tu od toho. To všechno bylo nyní na asistentovi Michaelu Amirovi.

 

Ale cítil jsem, že tato nevědomost o naší situaci byla projevem, že netušil, co se děje za jeho zády. Když se mnou mluvil o Michaelu Amirovi, mluvil jako kdybychom s ním oba dva měli dobrý vztah - jako bychom byli partneři a všechno bylo v pohodě. "Oh, stačí zavolat Michaela Amira." Nevěděl, co se ve skutečnosti děje.

 

Javon:

 

Michael Jackson měl vliv na lidi. Je těžké to popsat. Poté, co dával lidem, začali k němu mít majetnický vztah. On je můj!! Lidé to neudělali schválně; stalo se to, protože byl větší než jejich život. On jim volal osobně, dal jim prostor, aby sami diktovali určité věci, a začali se cítit jako: Dobře, že mi důvěřuje. Vidí, jak jsem zraněný a bolí ho to .

 

Takže brzy začali mluvit jeho jménem, místo toho, aby ho nechali dělat jeho vlastní rozhodnutí. Vědí, jestli to udělají projde to, protože pan Jackson nezpochybňuje věci. Začnou mít pocit, že jsou pod kontrolou a začnou manipulovat se všemi ostatními, kteří se snaží k němu dostat. Takže oni šíří lži o této osobě. 

Pak začnou lhát i panu Jacksonovi a to příliš. Říkají mu: "Ano, pane. Žádný problém, pane," a zároveň, jdou za zády a dělaají něco jiného, protože mají pocit, že to vědí nejlépe. Oni přesvědčili sami sebe že mu lžou v jeho či svůj prospěch. To je to, co všichni kolem něj dělali před mýma očima. To je to, co dělal Feldman. To je to, co dělala Raymone dělal to i. Greg Cross. Michael Amir. Každý. Když vás Michael Jackson nechá ve svém kruhu, je to nevyhnutelné, že byste to udělali taky.

 


Bill:

 

Měl takový vliv na lidi, což je zvláštní pocit, a my to určitě cítili také, že pracovat pro něj bylo více než jen zaměstnání. Cítili jsme to, chránili ho svým způsobem, ale nepodlehli malicherným bojům jako každý jiný. Javon a já jsme viděli všechno, co se děje a rozhodli jsme se zůstat mimo to.


Nebylo to zákonité, že tito lidé byli zlí lidé. Byla to síla, která diktuje hodně tohoto zla a šílenství.


Byla to Raymone nebo Michael Amir? Byl jsem v pohodě s oběma z nich, když jsme se setkali. Za jiných okolností bych neměl problém s jedním nebo s druhým. Ale způsob, jakým se všechno točilo, nikdo nevěřil nikomu, tolik peněz a moci bylo ve hře, jen vás to nasaje do celého tohoto dramatu. Lidé se dívají na to, co se stalo s panem Jacksonem a někoho chtějí obvinit. "Byl to doktor Murray." "Byl to Tohme- Tohme." "Byla to jeho rodina." Ne. To nebylo ono. To nebyl žádný člověk. To bylo všechno dohromady..

 

 

Bill:

Skutečnost, že někdo jako já skončil v pozici "hlídače brány" byla náhoda. Stalo se to, protože tam nebyl nikdo jiný. Většina lidí byla v jeho blízkosti, protože se snažila získat něco tím, že je s ním spojena. Nebyl jsem takový.. Nechtěl jsem, být v hudebním průmyslu. Nechtěl jsem použít osobnost pana Jacksona proto, abych se sám stal filmovým producentem. Mým cílem bylo dělat to, co dělám. Líbilo se mi dělat osobní ochranu, protože jsem v tom dobrý, a to je místo, kde chci být -moje jediná starost je, aby tyto osoby byly v pořádku Když přišlo na všechny ty firmy s úvěry, lidé hráli hry a našeptávali do ucha, nevěř tomu nebo tomu. Nechtěl jsem s tím mít nic společného.

 


Javon:

 

Není to tak, že jsme lepší než lidé, kteří přišli po nás. Rozhodně ne. To mělo více do činění s časem, který jsme strávili s ním.. Bylo to více osobních hodin. Když jsme přišli, byl to takový malý kruh, malá posádka. To je to, co jsem se vždy snažil vysvětlit lidem. U domu Monte Cristo, během těch měsíců ve Virginii jsme byli jen my. Grace byla pryč na dlouhou dobu a ostatní lidé přicházeli tu a tam, ale jen na na dny a týdny v době, tam byl nikdo jiný v blízkosti. Mohli jsme být venku na poli v Middleburgu a vystřelovat petardy se samotným Michaelem Jacksonem a jeho dětmi. Bylo to neskutečné. Nevěřili jsme.


Jediní lidé, kteří tam byli jsme byli já a Bill a nesoutěžili jsme proti sobě.

 

 

Bill:

 

Asi na konci října si pan Jackson udělal další výlet do LA, pobýval v hotelu Bel-Air, ve kterém probíhala spousta schůzek.


Javon a já jsme byli stále v Las Vegas. Nevěděli jsme, v jakém jsme postavení v tomto případě. Měl jsem jeden hovor s tím, abych přijel do Kalifornie. Chtěl opět jeho Oscary z Jihu proti Severu z jakéhokoliv důvodu. Jel jsem celou cestu do Los Angeles i s kufříkem a Michael Amir byl v hale hotelu a všechno co potřebuje je prý v autě a mám se vrátit domů. O pár týdnů později jel z hotelu pronajmout si dům v Holmby Hills. Zavolali mi, že chce vše ze skladu v Las Vegas, Bylo ujednáno, že se všechno pošle do LA.

 

Bál jsem se. Vrátit se zpět do Kalifornie, bylo něco, co pan Jackson musel udělat na příkaz.. Nemyslel jsem si, že by tam někdy jel z vlastní vůle. V několika posledních měsících jsem začal vidět tu stranu, kterou jsem předtím neviděl. To nebyl ten samý člověk, se kterým jsme pracovali ve Virginii. Šel do režimu - cítil jsem, jak dělá něco, co chtějí jiní aby dělal.

 

Lidé, kteří s ním pracovali a vám řeknou, jak byl na pódiu nebo ve studiu zcela pod kontrolou.


Bylo to, jako když nluvil s Raymone a Gregem a hodil telefon a křičel: "Můj otec by měl kopnout do těch oslů." Jeho otec? Opravdu? Bylo mu padesát let. Ale celý život, ať už to byl Joe Jackson, Berry Gordy, Quincy Jones, vždy měl tyto mocné postavy kolem sebe a ty sledovaly jeho směr. To je to, co znal a co bylo zvykem.

Nikdy nezapomenu na tento okamžik, když jsme jeli v autě. Za normálních okolností by se poslouchala klasická hudba, ale tentokrát jsem měl rádio na stanici R & B a Bobbyho Browna. Když píseň skončila, řekl pan Jackson, "Bille, můžete to dát znovu?"


Řekl jsem: "Je mi líto, pane. To nebylo CD. To bylo rádio."


Tak mě požádal, abych šel ven a získal kopii alba pro něj. Šel jsem do Best Buy, vyzvedl ji a v příštích několika dnech jsem musel znovu a znovu hrát tu píseň, po celý den. Bobby Brown bylo jediné, o co Michael Jackson někdy požádal, aby se hrálo v autě vedle klasické hudby. Říkal, že chce, aby si to pamatoval pro svůj návrat. Pouštěl to znovu a znovu a zpíval, dokud nezazněla poslední slova:

 

"Já nepotřebuji povolení. Je to moje vlastní rozhodnutí. To je moje výsada." Na zadním sedadle zpíval tato slova.


Dnes tu píseň na mém iPhone poslouchám každou chvíli. Ale neslyším to tak, jak Bobby Brown ji zpívá. Slyším ji tak způsob, jakým způsobem ji zpíval Michael Jackson - jak tím říká: jen mě nechte na pokoji. Tyto peníze jsem vydělal já a ne vy … Ale nevěděl, jak se k nim dostat.

 

Od ledna, jakmile se přesunula většina věcí do LA , tak to bylo v Las Vegas v podstatě mrtvé. Měli jsme hovor tak jednou týdně nebo tak nějak od Peter Lopeze nebo Michaela Amira, nějaké pochůzky Jedna moje část cítila, že bych měl být v LA a chránit jeho záda. Díval jsem se do dokumentů a zpracovával citlivé informace bez toho, že bych to prodal ven bulváru. Cítil jsem, jako by mi věřil, a to je hezké cítit se důvěryhodný. Měl tak malou důvěru v jiné lidí, a mě se líbilo, že jsem byl schopen dát mu ten pocit, že se může na někoho spolehnout. Jedné mé Části se stýskalo - věděl jsem, že někteří kluci na bezpečnostním týmu by v LA čekali.


Pravdou je, rozhodl jsem se zálohovat. Byl jsem hrdý na práci pro Michaela Jacksona, pro pana Jacksona. Ale to bylo ve Virginii. To byla jiná doba. Už nebyl pan Jackson. To byl King of Pop. Byl to svět, jehož část jsem nechtěl ani omylem. Viděl jsem co se děje. Viděl jsem, že tito lidé se na něj vrhají ze všech stran a tuto osobu s cílem vyrovnat se s nimi. Nelíbili se mi ty lidi a já jsem jim nevěřil a nechtěl jsem, aby s nimi pracoval.

Slyšeli jsme, že je to jen přestávka, že bychom měli jít zpátky do práce brzy, že něco přijde v Londýně, a bude to zahrnovat i zámořské plavby. Nevěřil jsem ničemu z toho v té době. To byla jedna věc, kterou se naučil rychle ve světě pana Jacksona. Nevěřit ničemu, co se děje, dokud to neuvidíš na vlastní oči. Nechtěl jsem přiživovat to, co jsem slyšel od lidí uvnitř jeho tábora. Když přišlo na Michaela Jacksona, média věděla velmi málo o tom, co se vlastně děje; prostě obíhalo hodně fám a pomluv. Takže i když začaly prosakovat zprávy o chystaném turné nebo něčem velikém, pustil jsem to z hlavy, Podle mých zkušeností, téměř všechno v médiích co tvrdili, byl omyl.


Vlastně jsem byl s ním, když jsem slyšel, že zemřel. Poprvé. Byli jsme ve Virginii, právě jsme opustili Walmart a mířili zpět do Chuck E. sýr vyzvednout jeho a děti.

 

Pan Jackson seděl na sedadle za mnou, když rozhlasový hlasatel přerušil vysílání a řekl:

 

"Vydržte, máme oznámení.,, Vydržte chvilku, lidi.,, Ano, právě jsme dostali nejnovější zprávy, že Michael Jackson, král popu, zemřel. "


Otočil jsem se a řekl: "Pane Jackson, slyšel jste to?"


"Ne co?"


"V rádiu říkají že jste zemřel."


On se jen smál a poznamenal: "Ano, chápu"

 

Dne 5. března 2009, Michael Jackson vystoupil na pódiu v O2 Areně v Londýně. Oblečený v černém a stojící na pódiu před nápadné červeným pozadím, zamával na čtyři sta novinářů a sedm tisíc křičících fanoušků, schromážděných, aby ho slyšeli,a oznámil, že multimediální jevištní show efektně nazval This Is It.


"A je to tady," zavolal "ve skutečnosti to znamená, že to bude poslední opona. Miluji vás. Miluji vás všechny."


Tři měsíce předem, na začátku prosince, AEG souhlasilo s tím přestěhovat ho z hotelu Bel-Air a do nového domova na 100 North Carolwood Drive In exkluzivní čtvrti Holmby Hills.

 

Vila o rozsahu sedmnáct tisíc čtverečních stop stojí $ 100,000 měsíčně, což představuje náklady promotora proti zisku z koncertů O2. Krátce po Novém roce, Tom Barrack a Colony Capital nasadilo malou armádu pro udržování Neverlandu, to jsou miliony na terénní úpravy a opravy potřebné k obnově ranče do jeho bývalé slávy.


Do konce ledna se M. Jackson a AEG dohodli na podmínkách pro This Is It. M. Jackson dostal zálohu ve výši 6.200.000 $, kterou garantoval závazkem uskutečnit v létě deset koncertů v Londýně. Co Michael Jackson nevěděl v té době bylo, že AEG již předpokládo, že poptávka po vstupenkách daleko přesáhne počet míst k sezení na pouhých deset vystoupení. A Tohme Tohme, když viděl Michaelovy finance zblízka, věděl, že deset představení nikdy nebude stačit, aby vyrovnalo dluhy. Tohme a AEG už projednali navršení počtu vystoupení.


Bezprostředně po Jacksonově oznámení bylo fanouškům řečeno, že se mohou zaregistrovat na on-line v předprodejí . Více než milion lidí se zaregistrovalo jen během prvních dvaceti čtyř hodin. Tohme a AEG okamžitě začali hovořit o zvyšování počtu relací, nejdříve dvacet, pak jedenatřiceti, a konečně na celkem padesát živých vystoupení. Michael Jackson neochotně souhlasil se zvýšením při určitých podmínkách - AEG muselo pronajmout nemovitost u Londýna pro delší pobyt. A zajistit, aby měl dobré zdraví, AEG muselo najmout osobního trenéra, osobního kuchaře a osobního lékaře. Pro tento poslední post trval M Jackson na tom, najmout Dr. Conrada Murraye, jeho soukromého lékaře z Las Vegas.

 

Když šly lístky na This Is It v příštím týdnu na prodej, všech padesát představení bylo vyprodáno během několika hodin, a místa byla vzápětí vydražena na eBay za patnáct tisíc dolarů za kus.


Po návratu do Los Angeles, začaly přípravy na koncert a datum začátku už byl daný . Kenny Ortega, nastoupil jako Jacksonův choreograf pro tuto nebezpečnou a historickou šou. Stovky tanečníků byly letecky převezeny do Los Angeles z celého světa na konkurzy.


Když se Franku DiLeo nepodařilo zajistit dohodu s Allgood Entertainment zinscenovali Family Reunion show a Joe Jackson spolupráci s Leonardem Rowe, koncertním promotorem, což byl bývalý trestanec, který byl dříve uvězněn za podvod na počátku r.1990.


Na příkaz Joe šel Rowe k Patrick Allocca z Allgoodová Entertainmentn a prohlašoval, že on, a Frank DiLeo a ne Tohme Tohme, jsou Michaelovi manažeři.. Allocca zaplatil Rowe patnáct tisíc dolarů za příslib, že by mohl zařídit setkání s Katherine Jackson-jedinou osobou v rodině, která by mohla přesvědčit svého syna, že vstup rodiny by bylo lepším řešením. Leonard Rowe přemluvil Katherine zasáhnout. V obavě, že padesát představení v Londýně by ohrozilo jeho zdraví, ona souhlasila, že setkání by bylo nejlepší a začala přemlouvat svého syna. Mezitím Frank DiLeo byl zaneprázdněn posilňováním spojení s Jacksonovým osobním asistentem, Michaelem Amirem Williamsem, který kontroloval prakticky veškerý přístup ke zpěvákovi a nikdy neměl rád Tohme a nedůvěřoval mu.


Tohme viděl DiLeo jako lepšího spojence v táboře. A tak jako osobní asistent otevřel dveře bývalému manažerovi aby se dostal zpět do Michaelovy blízkosti.

Do konce března, Tohme Tohme, Frank DiLeo a Leonard Rowe byli nezávisle na sobě v Los Angeles a každý prohlašovat, že je Michaelův manažer. Posilovalo to zmatek.

 

2. dubna na zpravodajském webu publikovali článek s názvem: "Může reálný manažer Michaela Jacksona vstát prosím?" Od té chvíle, mnozí v Jacksonově táboře aktivně pracovali proti vlivu Tohme Tohme, říkali Michaelovi, že Tohme mu sloužil špatně tím, že ho nutil do padesáti koncertů v Londýně.

 

Dne 14. dubna Michael souhlasil, že se setká se svým otcem a Leonardem Rowe a poslechne si jejich návrh na reunion koncertu. Na konci zasedání podepsal dva dokumenty - jeden jmenování Leonarda Rowe jako jeho manažera a další stripping (stažení) Tohme Tohme se všemi pravomocemi ho zastupovat. Přibližně ve stejnou dobu, Frank DiLeo začal chodit na setkání zatímco se oháněl dopisem, údajně osobně podepsaný Michaelem Jacksonem, kterým jmenoval DiLeo jako jeho manažera a zástupce. AEG, mohla řídit i rodinu a jejich přístup k Michaelovi a udržet vše v hladkém průběhu až do Londýna. Od poloviny května promotér také udržoval vřelé vztahy s Tohme Tohme, který byl důvěrně spojený s londýnskou dohodu

Dne 25. května poslal Michael dopis Leonardu Rowe a konečně zavřel dveře na myšlenku na rodinné setkání (vystoupen) - dohodu, která vlastně nikdy neexistovala, ale nějak přitáhla velkou pozornost na téměř šest měsíců. O dva týdny později, Allgoodová Entertainment žalovali M. Jacksona za $ 40 milionů a tvrdili, že zpěvák a jeho manažer Frank DiLeo, který poté, co byl najat AEG, prohlašoval, že je Jacksonův manažer, souhlasil s tím, že vystoupí Michael společně s rodinou..


Dále jen přicházeli "supi" a Michael Jacksona měl starosti. Přicházeli přímo na povel, a stres si začal brát svou daň. Michael pravidelně chyběl u zkoušek a měl nestabilní chování. Byl hubený a spadl až do nebezpečně nízké váhy 130 liber, a jeho nespavost se zhoršovala. Dne 19. června, jak Kenny Ortega později líčíil, se Michael objevil na zkouškách v alarmujícím stavu, příliš slabý, než aby mohl absolvovat show. Ředitel ho poslal domů a poté, později v noci, si sedli a e-mailem AEG Randy Phillipsovi, vyjádřil své obavy. "Vypadal dost slabý a unavený dnes večer," Ortega psal . "Měl hroznou chvilkovou zimnici, třásl se a měl jednání zoufalce.. Všechno, ve mně říkalo, že by měl být psychologicky vyšetřen. Pokud máme vůbec nějakou šanci, abychom ho dostali zpět na pódium, bude to bude vyžadovat silnou terapeutickou pomoci, stejně jako bezprostřední fyzickou péči. Věřím, že to opravdu chce." e-mail uzavřel. „To by ho zničilo zlomilio by mu to srdce, kdybychom vytáhli zátku. Strašně se bojí, že to všechno nezvládne. Ten večer mě opakovaně žádal , jestli by mohl odejít. Prakticky mě prosil. Byl jako ztracený chlapec. Může být stále šance, že se může chopit příležitosti, kdybychom mu získali pomoc, kterou potřebuje. "

Bill:

 

Sledoval jsem ho na tiskové konferenci v Londýně v televizi. Když jsem ho viděl na pódiu, oznamovat koncerty, to bylo poprvé, co jsem si myslel, Wow, tohle se opravdu děje. Až do jistého bodu bych tomu opravdu nevěnoval pozornost.
Co mě o tiskové konferenci překvapilo bylo, když řekl: "To je ono. Toto je poslední opona."

Nemyslím si, že lidé přesně věděli, co má na mysli, když tohle řekl. Měl na mysli to je ono. Hotovo. Nedělám to dál. Nebudu jako Frank Sinatra, nebo jiní. Tito lidé, kteří odejdou do důchodu, se opět vracejí na turné ještě jednou a znovu... Ne. Michael Jackson měl jasno. Končí s tím!!!

 

Dne 14. dubna Michael souhlasil, že se setká se svým otcem a Leonardem Rowe a poslechne si jejich návrh na reunion koncertu. Na konci zasedání podepsal dva dokumenty - jeden jmenování Leonarda Rowe jako jeho manažera a další stripping (stažení) Tohme Tohme se všemi pravomocemi ho zastupovat. Přibližně ve stejnou dobu, Frank DiLeo začal chodit na setkání zatímco se oháněl dopisem, údajně osobně podepsaný Michaelem Jacksonem, kterým jmenoval DiLeo jako jeho manažera a zástupce. AEG, mohla řídit i rodinu a jejich přístup k Michaelovi a udržet vše v hladkém průběhu až do do Londýna. Od poloviny května promotér také udržoval vřelé vztahy s Tohme Tohme, který byl důvěrně spojený s londýnskou dohodu

Dne 25. května poslal Michael dopis Leonardu Rowe a konečně zavřel dveře na myšlenku na rodinné setkání (vystoupení) - dohodu, která vlastně nikdy neexistovala, ale nějak přitáhla velkou pozornost na téměř šest měsíců. O dva týdny později, Allgoodová Entertainment žalovali M. Jacksona za $ 40 milionů a tvrdili, že zpěvák a jeho manažer Frank DiLeo, který poté, co byl najat AEG, prohlašoval, že je Jacksonův manažer, souhlasil s tím, že vystoupí Michael společně s rodinou..


Dále jen přicházeli "supi" a Michael Jacksona měl starosti. Přicházeli přímo na povel, a stres si začal brát svou daň. Michael pravidelně chyběl u zkoušek a měl nestabilní chování. Byl hubený a spadl až do nebezpečně nízké váhy 130 liber, a jeho nespavost se zhoršovala. Dne 19. června, jak Kenny Ortega později líčíil, se Michael objevil na zkouškách v alarmujícím stavu, příliš slabý, než aby mohl absolvovat show. Ředitel ho poslal domů a poté, později v noci, sedl si a e-mailem AEG Randy Phillipsovi, vyjádřil své obavy. "Vypadal dost slabý a unavený dnes večer," Ortega psal . "Měl hroznou chvilkovou zimnici, třásl se a měl jednání zoufalce.. Všechno, co ve mně říkalo, že by měl být psychologicky vyšetřen. Pokud máme vůbec nějakou šanci, abychom ho dostali zpět na pódium, bude to bude vyžadovat silnou terapeutickou pomoci , stejně jako bezprostřední fyzickou péči "

"Věřím, že to opravdu chce" e-mail uzavřel. "To by ho zničilo zlomilo by mu to srdce, kdybychom vytáhli zátku. Je strašně se bojí, že to všechno nezvládne. Ten večer mě opakovaně žádal , jestli by mohl odejít. Prakticky mě prosil Byl jako ztracený chlapec. Může být stále šance, že se může chopit příležitosti, kdybychom mu získali pomoc, kterou potřebuje. "

Bill:

 

Sledoval jsem ho na tiskové konferenci v Londýně v televizi. Když jsem ho viděl na pódiu, oznamovat koncerty, to bylo poprvé, co jsem si myslel, Wow, tohle se opravdu děje. Až do jistého bodu bych tomu opravdu nevěnoval pozornost.

Co mě o tiskové konferenci překvapilo bylo, když řekl: "To je ono. Toto je poslední opona." Nemyslím si, že lidé přesně věděli, co má na mysli, když tohle řekl. Měl na mysli to je ono. Hotovo. Nedělám to dál. Nebudu jako Frank Sinatra, nebo jiní. Tito lidé, kteří odejdou do důchodu, se opět vracejí na turné ještě jednou a znovu.. Ne. Michael Jackson měl jasno. Končí s tím!!!

 

Jako neochotný byl znovu vystupovat jsem přesvědčen, že by byl skutečněl nadšený dělat původních deset představení. Král popu byl zpět. Byl v euforii, protože to, co bylo v plánu bylo proveditelné. Když to zvýšili na padesát koncertů, byl vzteky bez sebe. Vzpomínám si, že se mluvilo o padesáti vystoupeních už na Palms. než to bylo deset. Padesát byl původní počet, protože to bylo to, co by vydělalo veliké prachy a uspokojilo by je to.

V dobách, kdy všechny tyto koncertní diskuse byly v počátečních fázích, bavil se o tom v autě. Říkával: "Chtějí, abych absolvoval padesát koncertů. Nemůžu dělat padesát představení." Neřekl to jako kdyby to odmítal udělat. Řekl to, jako by to bylo směšné, dokonce to přirovnával k tomu, jakoby chtěli nebo ho nutilii skočit z patnáctipatrové budovy a přežít. Můžete věřit, že to opravdu očekávali . Ale museli brát v úvahu jeho věk, všechna zranění, absolvované světová turné zničená a zraněná záda, kolena. "Nemohu dělat tolik vystoupení. Prostě nemohu."

Zdálo se to udělali jako s návnadou ryby na udici. Původně padesát představení, pak to bylo sníženo na deset, tím ho nalákali, aby to udělal, pak to zase zvedli znovu zpět na padesát. Slyšel jsem nesmysly, pan Jackson to chce proto, aby překonal rekord v počtu koncertů vyprodaných Princem, protože pan Jackson byl vždy soutěživý co se Prince týká. To byl ale jen příběh, který koloval. Ale realita byla, že pan Jackson byl již v dluzích k AEG . Vzal si mnohamilionovou zálohu na vystoupení plus AEG platilo bydlení v LA Takže když mu řekli, bylo to musí být padesát vystoupení, aby to mohl splatit, bylo to přijato. Byl "vboxován" dovnitř. Neměl mnoho možností.
 


Javon:

 

Nikdy jsem nevěřil, že se chystá absolvovat padesát koncertů. Poté, co jsem strávil celou tu dobu s ním? V žádném případě. Nikdy. Vždy byl tak slabý, tak hubený. Mohl nabratl deset liber a stále by byl příliš hubený.

A nebyl to jen fyzický aspekt. Bylo to i jeho chování. Některé dny to byl tak optimistický, ostatní dny byl na rozpadnutí. Stejně jako v případě narozenin u Elizabeth Taylor . Mohl by být v dobré náladě, připraven jít, ale pokud jedna maličkost zhatila den, to bylo ono. Byl jak vypnutý. Neexistoval žádný způsob, jak by mohl absolvovat měsíce vystoupení bez nějakého drama v jeho světě, které by ho opět zničilo.


Chtěl jsem věřit, že to dokáže. Chtěl jsem fandit tomu velkému návratu. Ale byl tak nepředvídatelný. I v případě tiskové konference jsem stále pochyboval. Nechtěl jsem tomu věřit, dokud nebyl na pódiu s mikrofonem v ruce.
 


Bill:

 

Krátce po tiskové konferenci začaly na naší straně opět pochybnosti. Byl jsem volaný Peterem Lopezem, že pan Jackson si bude pronajímat nemovitosti mimo Londýn. Chtěl, abychom zvládli bezpečnost. Javon a já jsme byli v kontaktu s firmou a informovali jaké vybavení budeme potřebovat. Dostali jsme obrázky z domu, půdorysy, a tak podobně. Jakmile se ukázalo, že budeme zpracovávat bezpečnosti na statku (domu) a doprovázet Michaela Jacksona v Londýně - byli tam lidé z AEG a že zvládnou všechno. Opět platí, že jsem měl pocit, že pan Jackson se snažil udržet tuto bariéru mezi jeho osobním životem a jeho pracovním životem. Tak jsme šli do Londýna. To bylo definitivní.

Skoro vše s domem bylo zřízeno přes Petera Lopeze. Snažil jsem se obnovit osobní spojení s panem Jacksonem - cítil jsem, že jsme se ztratili, a pro mě byl Peter Lopez kotvou.. Díky němu jsme se nadále cítili jako součást týmu. Říkával: "Poslouchejte chlapci, Michael vám důvěřuje. To vše ostatní co se děje, není nic, pro co by byl důvod k obavám. Mluvil jsem s Michaelem. Chce vás chlapci v Londýně." Cítil jsem se proto v pohodě. Také jsem měl několik rozhovorů s Bradem Buxerem, hudebníkem a přítelem pana Jacksona , který strávil všechny ty noci s ním ve studiu na Monte Cristo. Brad řekl, "Bille, musíš jít. Musíte být součástí tohoto procesu. Jen klid, vše se dá do pořádku, jen co se tam dostanete".
Mluvil jsem s Petrem a Bradem, slyšel jejich nadšení a cítil jsem se mnohem lépe. Byli to lidé, kteří tam byli pro pana Jacksona, i když nebyly peníze, které mají být zaplaceny - proto byli jediní lidé, u kterých jsem cítil, že jim můžu důvěřovat. Poté, co se potvrdilo, že jdeme do Londýna, načrtl jsem návrh, nové smlouvy zahrnující ustanovení o našem cestování a práci v zahraničí, a to jsem poslal Petru Lopezovi. Bylo to předáno k novému řízení, ale nikdy jsem o něm víc neslyšel

Poté, co v Londýně byla na konferenci oznámena vystoupení, a jakmile bylo padesát představení vyprodáno, bylo to jako krev ve vodě pro všechny ty žraloky. Jestli to bylo špatné předtím? Teď to bylo mnohem horší.

 

Joe Jackson se snažil dát dohromady setkání rodiny a představení v Superdome. Vždy se snažíi dostat bratry zase dohromady. Věděli jsme, že pan Jackson toto nechtěl dělat. Kdykoliv na to přišla řeč, jen pokrčil rameny a vyvalil oči a řekl: "To je všechno, Joseph."

 

Pan Jackson učinil prohlášení jen jednou, že by byl rád kvůli jeho dětem aby ho viděly hrát s jeho bratry. Ale zároveň nechtěl mít nic společného s obchodními plány jeho otce, a dělat něco s jeho bratry by znamenalo právě toto. Ale Joe se opíral o Katherine, aby to udělal. Rodina nevěřila Tohme Tohme, proto stranila tomu, kdo se ho snažil dostat pryč .

Dokonce i poté, co byl Tohme Tohme vyhozen se stále vyskytoval kolem, tvrdíc, že je Michaelův manažer. Stejně jako FrankDiLeo v nějaké funkci, a nyní tvrdil, že zastupuje pana Jacksona taky. Byl to chaos. Úplný zmatek. Tito lidé používali jeho podpis a říkali, že byli manažeři Michaela Jacksona. A protože pan Jackson podepsal cokoliv, co před něj bylo dáno, byly všechny tyto smlouvy a listy v rozporu a všichni hrozili žalobou za porušení tohoto obchodu, nebo dohody.
Byl jsem zčásti odstraněný ze všeho, ale viděl jsem všechno, co se děje v tomto průmyslu po tu dobu.. Nebylo mnoho lidí, kteří měli přímé číslo na Michaela Amira, a ne všichni věděli, že je nový "vrátný" či asistent. Moje číslo bylo posledním bodem kontaktu mnoha lidí v podnikání pro pana Jacksona, a já jsem byl ten, koho volali po celou dobu. Bylo to šílené. Všichni tito výrobci a další, kteří už pracovali na starších albech mi volali a říkali: "Pokud Michael bude hrát tu a tu píseň v pořadu, bude dlužit licenci. Musí zavolat své právního zástupce."

Měl jsem takové hovory každý den. Snad nikdo nezavolal, aby jen řekl j "Hej, řekni Mikovi, že přeji hodně štěstí" Ne. Nic takového. Bylo to krmení šílenství. Všichni volali a oznamovali proč by měli být do toho zapojeni a co by měli za to dostat . Jen jsem procházel všechny ty zprávy až do konce řetězce - Michaela Amira.
 


Javon:

 

Dokonce i paní Raymone kroužila kolem a snažila se dostat další možnost. Tehdy, když jsme žili na Monte Cristo, pořádala večeři s panem Jacksonem a někým od AEG. Nedokázala dát dohromady řešení, ale nyní, s AEG to zkusila znovu. Řekla, že jí to dluží I přesto, že pan Jackson jí zaplatil stovky tisíc dolarů, jako odstupné, vrátila se po londýnském oznámení a zažalovala ho o 44 milionů $. Když jsme to poprvé slyšeli, nevěřili jsme - to je jako co? Poté, co dostala zaplacené všechny ty zatracené peníze? Je klaun. Je had. Sála z toho chlapa vždy, a nyní chcete 44.000.000 ? Co je to za vtip?


Mohli bychom říci, že nebyl z této strany chráněn správně, protože najednou, byl ve všech zprávách. Paparazzi ho měli všude. A také TMZ.com.
Prakticky každý den. Když jsem viděl všechny ty jeho fotky v LA, vše, co jsem si mohl myslet, bylo: "Co se to sakra děje?" Paparazzi ho nechali čnít všude a manipulační i jeho bezpečnost lidé ho brát dovnitř a ven předními dveřmi a za denního světla. Nemohli jsme uvěřit, že se to děje takto. Nikdy jsme s Michaelem Jacksonem nešli předními dveřmi ať to bylo kdekoli.


Slavní lidi, kteří nechtějí být vidět nejsou vidět. Ale manipulační tým pana Jacksona se jak se zdálo nestaral o jeho osobní soukromí. Všechno se podřizovalo propagaci turné.
 


Bill:

 

Celá tato masivní produkce se intenzivně připravovala jako obrovský tryskový motor chystaný ke startu. Ale příběhy , které jsem slyšel o panu Jacksonovi byly přesně to, co jsem očekával. Znali jsme pár chlapů z bezpečnostního týmu a věděl jsem to od nich. Slyšel jsem, že na několika zkouškách chyběl protože byl unavený.

 

Já bych měl tu a tam pár pár telefonátů od Grace. Říkala: "Šéf je unavený - vyčerpání je na něm vidět"


Tyto zkoušky znamenaly sedm, osm hodin intenzivní fyzické práce. K tomu, den co den, po celé týdny? Bylo zapotřebí odpočinek. Věděl jsem, že nespal moc. Ale když byl za našeho působení bez show, i když nespal, mohl vždy brát s nadhledem další den. Poslat děti na dětském hřišti s námi, když si chtěl odpočinout. Ale když se očekávalo, že bude chrlit tyto zkoušky každý den, bude muset dobře spát!


Ten film This Is It udělali ze zkoušek? Nikdy jsem ho neviděl. Nemohu se na to dívat, protože vím, co se děje v zákulisí. Bylo by to jako sledovat magickíé šou. Triky, které provádí - víte, že je falešné. Všichni tito lidé mluvili o tom, jak velká je tato šou a jak byl pan Jackson nadšený. Všechno mi to zní falešně.


Michael Jackson byl perfekcionista, takže kdyby chtěl dělat tuto show, chystal se předvést to nejlepší pro jeho fanoušky. Myslím si ale, že více chtěl být ve Virginii, v polích, dovádět se svými dětmi. Myslím, že chtěl být v tom baru v Georgetownu a zkusit jaké je to jít na pivo s přáteli. Myslím, že se chtěl osvobodit!!!


Na konci května, po nahromadění všeho toho humbuku oznámili, že první londýnské vystoupení bylo odloženo o týden. V ten stejný čas se Peter Lopez začal ptát zda já a Javon půjdeme do Los Angeles, že bychom tam měli být v tom posledním úseku před odchodem do zámoří.

 

Ale byl tam ještě obchod, který nebyl provedený . Tento návrh smlouvy jsem předložil správcovské společnosti, bylo by to za tři měsíce, a stejně jsem nic nedostal zpět nebo o tom neslyšel. Věřil jsem Peterovi (Lopezovi) a věřil tomu, co mi říkal, ale opět se nic z toho nestalo. Michael Amir mi nikdy neodpověděl a s tímto měnícím se obsazením a charaktery jsem ve skutečnosti neměl tušení, komu důvěřovat. Bylo to horší, než ve dnech s Raymone. Alespoň s ní jsem věděl, kde je kontaktní místo pro jistý den.. AEG měla na starosti provoz koncertu, ale ne pana Jacksona….V jeho organizaci to byl úplný zmatek.

To nebyla zrovna příjemná práce. Byl jsem v tom opatrný. Nemohl jsem znovu opustit svou dceru a věděl jsem, že Javon také neopustí svou rodinu, aniž by určité záruky. Cestovní plány. Splátkový kalendář. Ubytování. Nic z toho nebylo na místě.

A konečně, kolem poloviny června, Peter Lopez volal ale neřekl: "Možná byste měli být v LA" On řekl: "Michael vás chlapci v LA chce"

Řekl mi, abych Michaela Amir informoval o opatření ke konečnému letu Věděl jsem, že říkat mu to bylo zbytečné. Snažil jsem se tak jako tak. Žádná odpověď. Ani ne toto téma od Petera Lopeze. Bylo to jen pár týdnů před odchodem do Londýna.. Jaký smysl mělo cestovat do LA? Tak nějak jsem předpokládal, že se nic nestane, dokud se nepoletí do zámoří.


O týden později jsem měl další hovor. Ten přišel kolem půl deváté večer. Vzpomínám si přesně. Byl to pan Jackson osobně, kdo tentokrát volal. Jeho konkrétní otázka zněla: "Co se s vámi stalo? Kde jste? Proč nejste v LA?"

Řekl jsem mu, že jsem se snažil o opatření ale nevedlo to nikam. Řekl mi, abych to zkusit znovu u Michaela Amira. Řekl jsem mu, že se pokusím a to bylo všechno, co jsme řekli. Neoznámil mi důvod, proč nás tam chce, nic.

Připadal jsem si jako, co se děje? Byl tam obklopen jinými lidmi Proč potřebuje nás? Chce, abychom v LA jenom proto? Bylo pár důvodů, na které jsem myslel. Věděl jsem, že se mu nelíbilo, že jeho děti mají být obklopeny lidmi, které neznají, Grace už byla v Londýně. Možná, že chtěl jen známé tváře ve svém domě. Vzpoměl jsem si na cestu, kdy jsem se jen posadil se v hotelové hale, předat sošky Oscarů a otočil se a vrátit se domů. Bude to tak znovu?

 

Byla to přesně ta samá situace jako před dvěma roky kdy jsme byli v Las Vegas a on ve Virginii. Dotazoval se: Kde jste ? Nemohl jsem od Raymone dostat opatření, ale to nevadilo. On nás potřeboval, tak jsme šli . Nyní jsme zaváhali my. To je to, co se změnilo. Pro pana Jacksona, bychom šli bez rozmýšlení - když pan Jackson volal a řakl, že nás potřebuje, děti nás potřebujíi, myslím, že bychom sedli do auta a jeli - žádné otázky. Ale uprostřed toho všeho King Of Pop podnikání? To prostě nebylo totéž. Tolik se toho od té doby stalo.

Dělal jsem věci, které se zdály být podivné, jako když mě požádal, abych mu našel simulátor vrtulníku nebo ruské kolo.Čekal jsem několik dní , jestli se to bude opakovat. Tak bych věděl, zda to myslí vážně, nebo jestli je to jen rozmar. Tak jsem to udělal, když mě volal tentokrát do LA… Nevypadalo to naléhavé. Takže jsem si řekl nebo pomyslel - Pokud je to důležité, zavolá opět. Nezavolal.

 

Dne 25. června 2009 ve 12:26 hod, vtrhli záchranáři do ložnice Michaela Jacksona v North Carolwood Drive na reakci na zavolání 911 před pár minutami. Zjistili, že M. Jackson je v bezvědomí a nedýchá. Po četných pokusech o resuscitaci, které selhaly ho naložili v 1:07 do sanitky a ujížděli do UCLA Medical Center, jen tři míle odtud. O něco více než o hodinu později, v 2:26 byl Michael Joseph Jackson prohlášen za mrtvého po zástavě srdce. Kompletní pitva byla nařízena aby se určila přesná příčina..

 

O tři hodiny později vyšel Michaelův bratr Jermaine z nemocnice, aby vydal prohlášení potvrzující to, co svět již nějakou dobu četl. Bulvární webové stránky TMZ pustili do světa zprávu o Jacksonově smrti jen několik minut poté, co koroner toto potvrdil, což vyvolalo nebývalý nárůst medializace. V několika hodinách po Michaelově smrti internetový provoz na celém světě, přetížil Wikipedia, Twitter a webové stránky Los Angeles Times. Míra aktualizace stavu Facebooku se ztrojnásobila.


Dav fanoušků a diváků se začal shromažďovat mimo UCLA Medical Center postavili hlídku. Další akce se objevily mimo sídlo v Carolwood a u bran Neverlandu. K večeru, se davy shromáždily u ústředí Motownu v Detroitu a u divadla Apolla v Harlemu. Do příštího rána, se spontánní setkání rozšířila do ulic Londýna, Paříže, Mexico City, Nairobi a Moskvě.


7. Července 2009 se ve v Staples Center v Los Angeles konalo oficiální rozloučení za přítomnosti celé řady hvězd od Brooke Shields , po reverenda Al Sharptona a Berry Gordyho. Mezi vystoupení patřily i největší hity od Michaela Jacksona v podání Mariah Carey, Stevieho Wondera, a Jennifer Hudson. Více než 31 milionů diváků sledovalo vysílání ve Spojených státech. Více než 6,5 milionu ho sledovalo v Anglii, 18 milionů v Brazílii a další miliony v jiných zemích. Stalo se nejsledovanějším rozloučením se známou osobností či veřejným činitelem ve světových dějinách.

Dne 3. září 2009 byl Michael Jackson pohřben v soukromém obřadu na Forest Lawn Memorial Park v Los Angeles.

 

Během týdnů, které uplynuly od jeho smrti začaly být události, které ji obklopovaly jasné. Nejvíce nepříjemná zprávou přišla 27. srpna, kdy úřad koronera Los Angeles rozhodl, že Jacksonova smrt je vražda a citoval její příčinu jako "akutní intoxikaci propofolem s benzodiazepinovým účinkem."

Propofol je silné anestetikum, lék, o kterém většina lidí nikdy neslyšela, protože se používá pouze v nemocničním prostředí k tomu, aby pacienti byli uspání před větším chirurgickým zákrokem; pokud je používám bez správných nástrojů pro měření hladiny kyslíku, srdeční frekvence a krevního tlaku, může to být velmi nebezpečné.

 

Pod intenzivním fyzickým a emocionálním stresem před vystoupením v Londýně a spolu s Michaelovou nespavostí se to stalo ochromující. V zoufalé potřebě spánku se obrátil na svého osobního lékaře, dr. Conrada Murraye, aby mu pomohl podáním noční dávky léku…

Na večer 24. června dorazil Michael Jackson do Staples Centra na-generální zkoušky. Po týdnech xo se zdál slabý a unavený se zpěvák objevil plný obnovené energií a to po celou dobu programu, což představuje ůchvatný výkon a režisér Kenny Ortega popsal jako "bioluminescent." Jackson opustil arénu v půl jedné, vracel se domů k další noci beze spánku. Snažil se, aby ho z výkonu večera, dr. Murray nejprve dostal podáváním těžkých dávek sedativ lorazepam a midazolam. Ale v době, kdy vyšlo slunce, Michael ještě nespal, a v 10:40 mu C. Murray dal finální dávku pětadvaceti miligramů propofolu.
O hodinu později, dle vlastní výpovědi zjistil, že M. Jackson nedýchá. Po několika minutách se v panice sám snažil o CPR. Murray zběhl dolů přivolat pomoc - muži z ochranky v LA. následovaní dětmi Princem a Paris běželi do Jacksonovy ložnice a byli svědkem lékařova horečněho snažení přivést jejich otce zpět do života. Téměř půl hodiny uplynulo mezi časem, kdy byl nalezen jak nedýchá, a než bylo voláno číslo záchranářů.

 

Osm měsíců po Jacksonové smrti v únoru 2010, byl dr. Conrad Murray obviněný z neúmyselného zabití kvůli podání smrtelné dávky propofolu - Christopher Rogers, hlavní soudní lékař Los Angeles County, potvrdil, že právě Michael Jackson byl sice podvyživený a vyčerpaný ze zkoušky, jeho zdraví bylo ale jinak normální na věk 50 let. Nebýt událostí, která se stala 25. Června 2009, mohl teoreticky žít až do stáří.

 

Dne 7. listopadu 2011 byl C. Murray byl shledán vinným ze zabití a odsouzen na čtyři roky do vězení.

Během soudu byl Bill Whitfield, vedoucí bezpečnosti Michaela Jacksona v Las Vegas, povolán svědčit v naději, že to, co on a jeho tým poznali během svého působení by mohlo nabídnout jasnější představu a lepší pochopení toho, co se stalo v den, když Michael Jackson zemřel.

 

Bill:

 

To ráno jsem byl venku na pochůzkách, stále jsem rozmýšlel, jestli bych neměl jet do LA V době, kdy jsem se vrátil domů, rozhodl jsem se, že bych měl sednout do auta a dostat se tam. Zjistit, co se děje. Ale poté, co jsem vešel do domu, můj telefon skoro explodoval... E-maily, textové zprávy, hlasové zprávy. Vzal jsem jeden hovor a byl to kamarád dole, a řekl: "Hej, co se děje s vaším klukem?!"

 

"O čem to mluvíš?"

 

"Váš svěřenec je mrtvý, člověče!"

 

"Kdo?!"

 

"Michael Jackson!"

 

"Vypadni odsud."

 

Já mu nevěřil. Slyšel jsem tohle už předtím. Musela to být fáma. Ale můj telefon stále zvonil. Viděl jsem jména lidí, které jsem znal v New Yorku, lidí se kterými jsem nemluvil dlouhou dobu.. Dostal jsem strach. Vstal jsem a zapnul televizi, a to už byly aktuální zprávy na každém kanálu.

 

 

Javon:

 

Byl jsem na Best Buy a něco nakupoval a najednou, můj telefon začal zvonit jako blázen. Ve stejném okamžiku jedna z dívek prodávajících v sekci CD vykřikla: "Ach, to ne! Michael Jackson je mrtvý!“

 

"Sáhl jsem po telefonu abych odpověděl a byl to můj bratranec Jeff.

 

Řekl to samé:" Pan Jackson nežije. "

 

"Myslíš to vážně ?!"

 

"Právě to říkají. Dovol mi, abych se dozvědět více a zavolám zpátky."

Vzal jsem si pauzu. Vše, na co jsem mohl myslet bylo : kde jsou děti? Viděly svého otce, když zemřel? A kde teď právě jsou? Spěchal jsem domů, takže jsem mohl vidět zprávy.

 

 

Bill:

 

Televize a kameramani tábořili před nemocnicí. Teď to bylo skutečné. Hlasatel říkal: "Čekáme na oznámení od jednoho z členů rodiny." V té chvíli jsem viděl, Jermaina přijít na pódium a v první chvíli jsem čekal, že se nechystá říct to, co se ozvalo. Zastavil se a zhluboka dýchal, a nakonec řekl: "Můj bratr, legendární král popu Michael Jackson, který zemřel..." Jen jsem spadl zpět na pohovku v šoku.

 

 

Javon:

 

Slyšel jsem, že to potvrdil úřad koronera, šel jsem na záchod, tam jsem se zhroutil a začal plakat. Díval jsem se do zrcadla, mé srdce skoro vypadlo a můj hrudník opravdu bolel. Jen jsem pořád myslet na děti. Kde jsou? Jak na tom jsou? Jediná další osoba, kterou znali a ke které mohly byla paní Grace. Když je jejich otec pryč, kdo se o ně bude starat?

 

Bill:

 

Když se ukázaly záběry sanitky opouštějící dům, moje první myšlenka byla, Čekali na sanitku? Proč to nevzali do nemocnice? Proč ho prostě nepopadli a nespěchat do nemocnice při prvním náznaku něčeho špatného?

V následujících dnech vše, na co jsem mohl myslet, bylo, co kdybych tam byl? Mohl bych něco udělat? Bylo by to jiné, kdybych prostě šel do Los Angeles, když volal?

 

Později, když jsem slyšel skutečné 911 volání, slyšel jsem na telefonu říkat operátora "Máme tu pána. On nedýchá." Seru na to. Byl bych ho hodil ho do auta a hnal se do nemocnice sám. Bylo to jen pár mil daleko. Byl bych ho dostal ven. On nedýchá? Pojďme! Musíme jet!! Možná, že by to bylo jiné, kdybych tam vážně byl. Možná jsem si jen představil jak bych reagoval, ale opravdu si nemyslím, že bych tam jen tak seděl a čekal na zdravotníky.

 

Tento scénář běžel v mé mysli: Co kdyby? Stále to probíhalo tam a zpět v mé hlavě. Ale mohu vám říci, že jsem nechápal, když jsem slyšel na co zemřel. Ani jsem nepřemýšlel o dr. Conradu Murrayovi. Nemohl jsem pochopit ani na vteřinu, že by mohl být na vině.Propofol. .Nikdy jsem o tom neslyšel.

 

Nepoužíval nic takového k spánku, když jsme byli s ním a my jsme věděli, že to není proto, že trpěl nespavostí..

 

Vše, co jsem nikdy nezjistil o Michaelovi Jacksonovi a lécích na předpis, je to, co všichni ostatní věděli, protože to slyšeli v médiích. Existuje příliš mnoho negativních věcí o Michaelovi Jacksonovi. Ale to vše jsou jen zvěsti, takže vždy jsem se snažil vidět to na vlastní oči, a já jsem moc neviděl. Byl to případ, kdy chtěl jít do nemocnice ve Virginii ve středu v noci. To bylo neobvyklé. Kamera ho zranila na Four Seasons. To bylo něco, co bylo skutečné. Za celou tu dobu jsem byl ve velmi těsném osobním kontaktu s ním a to bylo všechno, co jsem viděl. Michael Jackson , jak jsem věděl trávil většinu času čtením knih nebo pomáhal dětem s domácími úkoly. To byl ten chlap pro kterého jsem pracoval.

 

Dr. Murray navštívil pana Jacksona možná třikrát nebo čtyřikrát v následujících měsících co jsem s ním byl. A několikrát k němu přišel proto, že děti byly nemocné. Paris měla chřipku, Blanket měl podrážděný žaludek, něco takového. Pokud Dr. Murray dával recepty bokem, to bych samozřejmě nevěděl. Ale nikdy nebyl v domě více než hodinu, hodinu a půl. Nikdy ne přes noc. Pokud mu doktor Murray pomáhal spát, nebylo to když jsem tam byl já.. A proč ne? Proč nebyl doktor Murray ve Virginii? Proč nebyl v New Jersey? Nebyl tam proto, že všichni tito supi co se snažili se nutit ho do vystoupení a všeho s tím spojeného mu způsobili tlak a stres. Tvář Krále Popu sebou nesla všechna ta dramata..

 

 

Bill:

 

Začal jsem mít pocit, že jsme tam neměli být. Nebyli jsme měli být součástí toho všeho. Ten, kdo to byl to sebou musí nosti po zbytek svého života.Jeden z jeho jeho fanoušků řekl, "Nebyli jste tam, protože jste neměli nést to břemeno na sobě".V některých ohledech to ulevilo mému smutku Já jsem to přijal. Jedná má část upřímně věří, že nezemřel. Odešel. Odešel na jiné místo Odešel z tohoto pekelného života. Jsem mimo. vzhledem k tomu, že už nikdy nebudu hned za ním. Nikdy. Není na tomto světě. Michael Jackson by měl roje supů kolem sebe co sledují každý jeho pohyb, po zbytek jeho života.Kdo chce žít takto? Neměl žádný klid. To je to, co říkám. Teď bude odpočívat.

 

To jsem začal cítit v měsících po tom, co se to stalo, ale trvalo mi nějaký čas než jsem se do tohoto pocitu dostal. Hned po jeho smrti,asi týden před veřejným rozloučením v Staples Centru jsem byl v kontaktu s ženou od firmy AEG, protože oni všechno připravovali. Řekl jsem jí, že bych potřeboval lístky pro mě a Javona. Pak, možná dva dny před obřadem, jsme se chystali vyrazit a měl jsem telefonát.. Vzal jsem ho a na druhém konci jsem slyšel plačící ženu. "Bille, tady Joanna."

 

Joanna? Neznal jsem žádnou Joannu. Řekl jsem: "Kdo?"

 

Řekla: "Bille, to jsem já. Joanna. Znáte mě jako ´Přítelkyni´".

 

Oh. Přítelkyně. Z Virginie. Řekl jsem: " Zdravím vás jak se máte?" Ona stále plakala. Řekla: "Bille, musím vidět Michaela. Musím se s ním rozloučit. Můžete mi prosím pomoct, Bille?"

 

Bill:

 

"Jedna moje část nechtěla jít a to ze stejných důvodů, ale byl jsem v této věci rozpolcený. Cítil jsem se, jako by to bylo důležité, abych se zúčastnil. Zavolal jsem zpět Přítelkyni a zařídil to tak, abych se s ní setkal v LA. Nebyla ve Spojených státech, volala z z Evropy za méně než jeden den.

 

Ráno před začátkem jsem šel k Hotelu Beverly Hills, kde se rozdělovaly lístky. Stál jsem a ve frontě, dostali lístky a vrátil se, abych počkal na Přítelkyni. Viděl jsem mnoho lidí, kteří vyhráli lístky na rádiu-dělali to jako reklamu s ostatními předměty. Můžete vyhrát místo na rozloučení s Michaelem Jacksonem , což mě opravdu trápilo.. Nakonec jsem za sebou slyšel hlas a výkřik: "Bille!" Otočil jsem se a byla to Friend. Stále plakala, vypadala, že nemůže přestat. Objal jsem ji a dal jsem jí lístek. Pak jsem ji už neviděl, dokud jsme nebyli uvnitř.


V okolí Staples Centra to bylo šílené. Policie stála všude. Bloky a bloky kordonů. Zaparkoval jsem v garáži, muselo to být asi o deset bloků dál, a šel jsem. Jeho fanoušci obsadili ulice za policejními zátarasy, zvedali nápisy a květiny. Lidé byli oblečeni jako on, se zrcadlovými slunečními brýlemi a fedorou. Asi tisíce lidí.


Když jsem se dostal dovnitř a sedl si na své místo, věděl jsem hned, že to bude to, co jsem si představoval. Nebude to skutečné ani originální Bude to Hollywood, místo, kde je zřejmé, kdo je kdo. Rozhlédl jsem se a viděl všechny tyto osobnosti. Lidé povídali, smáli se, zdravili se. Dokonce i Kardashians . Opravdu? Javon by přišel o rozum, kdyby to viděl.

Bylo tam asi 1500 lidí uvnitř sekce a viděl jsem jen asi čtyřicet, či padesát lidí, kteří byli skutečně smutní.. Viděl jsem tu dívka s červeným autem, který používala vždy, když parkovala před domem Monte Cristo. Byla tam. Když jsem ji viděl, říkal jsem si, kdo by tady měl být . Měli by vzít všechny ty falešnézadky, vyhnat je do ulice, otevřít dveře a nechal přijít jeho fanoušky. Jsou to ti, kteří si tam zaslouží být. Jeho fanoušci byli jediní, kteří ho nikdy neopustili. Kdykoliv fanoušci řekli: "Milujeme tě, Michaeli," vždycky odpověděl: "Miluji vás víc." A myslel to vážně. Chtěl víc pro ně, než pro sebe. Staral se o ně tak moc, že v některých směrech tvořili jediný trvalý, závazný vztah v jeho životě, jeho jediný skutečný milostný vztah.


Jakmile program začal , opravdu jsem nevěnoval příliš velkou pozornost tomu, co se děje na jevišti. Byl jsem víc ztracený ve svých vlastních myšlenkách. Cítil jsem jakoby se ti lidé loučili s jinou osobou, než jsem znal já. Všichni umělci, kteří byli představeni - Usher, Mariah Carey, John Mayer-Nevěnoval jsem jim skoro žádný zájem.

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com